Syn.: Anisantha sterilis (L.) Nevski
Česká jména: sveřepec jalový (Dostál 1989), sveřep jalový (Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Bromus sterilis
Rozšíření: Roste v Evropě, západní a střední Asii a v severní Africe. U nás se vyskytuje hojně v nížinách a pahorkatinách.
Ekologie: Roste na suchých místech, rumištích, v zahrádkách, na okrajích cest a podél železnice, na ruderalizovaných krajích lesů. Tvoří podrost v akátinách. Roste na půdách bohatých dusíkem, nesnáší půdy přemokřené, kyselé a chudé, má slabou konkurenční schopnost a neroste v zapojených porostech. V prořídlých porostech se chová jako plevel.
Bromus sterilis
Popis: Světle zelená jednoletá tráva, která za příznivých podmínek klíčí už na podzim a semenáčky přečkají zimu, je obvykle 30–60 cm vysoká. Stébla jsou lysá. Pochvy listů jsou měkce chlupaté, uzavřené, pouze nahoře otevřené. Čepele jsou 2–6 mm široké, na okraji drsné. Jazýček je asi 4 mm, dlouhý, dřípený. Lata je velká, přes 20 cm dlouhá, až 12 cm široká, řídká, všestranně rozkladitá. Větve laty jsou silně drsné (kupředu namířené chloupky), tenké, od osy laty až kolmo odstálé, posléze na konci převislé. Na větvi (pokud se nevětví) je obvykle jen 1 klásek, k vrcholu se rozšiřující. Klásek je (bez osin) asi 15–35 mm dlouhý, v klásku jsou 4 a více květů. Klásky jsou zelené, později fialově hnědé. Plevy jsou 10–16 mm dlouhé, úzce kopinaté, nestejně dlouhé (dolní jednožilná, horní trojžilná). Pluchy jsou úzce kopinaté, zřetelně žilkované, drsné, s osinou 15–30 mm dlouhou (1,5–2× delší než plucha). Kvete v květnu až červenci, už v srpnu odumírá.
Bromus sterilis
Fotografováno v létě 2009 (nádraží Praha-Cibulka).