Syn.: Carex ambigua Moench, Carex corynophora Peterm., Carex cunninghamii Boott, Carex dichroandra V. I. Krecz., Carex fuscovaginata Kük., Carex graciliformis V. I. Krecz., Carex gracilis Curtis, Carex lilibaea Lojac., Carex mauritanica Boiss. et Reut., Carex pratensis Hosé, Carex pulchella F. Nyl. ex Trevir., Carex rudis Wimm., Carex sareptana V. I. Krecz., Carex schummelii Siegert, Carex strictifolia Rchb., Carex touranginiana Boreau, Carex tricostata Fr., Carex virens Thuill., Carex virginiana Wood, Carex virginica Steud., Carex wimmeri Steud., Osculisa acuta (L.) Raf., Vignantha acuta (L.) Schur, Vignantha touranginiana (Boreau) Fourr., Vignea acuta (L.) Rchb., Vignea strictifolia (Rchb.) Opiz
Česká jména: ostříž končitá (Presl 1819), ostřice řízná (Čelakovský 1879), ostřice štíhlá (Dostál 1950), ostřice řízná (Dostál 1989), ostřice štíhlá (Kubát 2002)
Slovenská jména: ostřice ostrá (Reuss 1853), ostrica štíhla (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Cyperaceae Juss. – šáchorovité
Carex acuta
Rozšíření: Vyskytuje se na velmi rozsáhlém území, které zahrnuje téměř celou Evropu (vzácná je jen ve Středozemí) a severní Asii až do povodí řeky Leny na Sibiři. Mimo toto území je známa ze severní Afriky z Maroka, Alžírska a Tuniska, z Blízkého východu z Turecka, Sýrie a Libanonu, dále ze Zakavkazí. Ve Střední Asii roste v Kazachstánu, snad i v Kyrgyzstánu a severním Mongolsku. Druh je dosti variabilní, nejvýraznější odchylkou je C. a. subsp. intermedia Čelak., která se vyskytuje spíše v severnější části areálu. V České republice i na Slovensku patří k nejběžnějším „vysokým“ ostřicím, vyskytuje se hojně od nížin až do nižších horských poloh, vzácnější je jen v nejsušších územích a ve vyšších pohořích.
Ekologie: Osídluje různé typy mokřadních stanovišť, nejčastěji pobřeží stojatých vod (rybníků, tůní, mrtvých ramen), kde často navazuje na porosty rákosin, občas provází i břehy vod tekoucích, dále terénní prohlubně na vlhkých loukách, ale najdeme ji i na lesních mokřadech v lužních lesích nebo bažinných olšinách. Preferuje slunná stanoviště, ale přežívá (při snížené fertilitě) i polostín, dobře snáší trvalé zaplavení i kolísání vodní hladiny.
Carex acuta
Popis: Statná výběžkatá ostřice rostoucí nejčastěji v souvislých porostech, v nichž tvoří jedinou dominantu; řidčeji (nejčastěji na březích rybníků) vytváří stoličkovité trsy (bulty), v nichž se podzemní výběžky sice také tvoří, ale rostou dovnitř bultu. Listy jsou čárkovité, řasnatě složené, temně zelené až šedozelené, na sterilních výhonech dosahují často délky až přes 1 m; na bázi výhonů jsou hnědé, za sucha matné, na okraji nerozpadavé pochvy přecházející do čepele. Kvetoucí lodyhy jsou přímé, v horní části často obloukovitě ohnuté, více než 1 m vysoké. Květenství tvoří (3–)4–7(–10) klásků, které jsou přisedlé nebo (zejména dolejší) velmi krátce stopkaté, na vrcholu často ohnuté. Nejvyšší (nejčastěji 2–4) klásky jsou samčí, ostatní klásky nesou květy samičí, občas na samém vrcholu bývá pár květů samčích. Listeny jsou dlouhé, s lupenitou čepelí, listen pod nejdolejším samičím kláskem vždy přesahuje vrchol květenství. Plevy jsou kopinaté, špičaté, velmi tmavé až téměř černé, se středním zelenavým pruhem a výraznou střední žilkou, mošničky jsou čočkovité, 2,4–4 mm dlouhé, žilkované, bělavě zelené, později hnědnoucí, zobánek je velmi krátký. Blizny jsou 2.
Carex acutaCarex acuta
Carex acutaCarex acuta
Záměny: Ostřice štíhlá může být nejčastěji zaměněna s ostřicí Buekovou (Carex buekii), která je také výběžkatá, ale má na bázi výhonů zkrácené, bezčepelné, sytě hnědé pochvy, které na okraji vytvářejí výraznou síťku, listen pod nejdolejším kláskem má sotva zdéli květenství a dále velmi drobné, jen 2–2,5 mm dlouhé mošničky. Ostřice Buekova provází především pobřeží tekoucích vod (kolem vod stojatých je dosti vzácná), její porosty mají nápadně žlutozelenou barvu a její velmi dlouhé listy bývají často nápadně ohnuté.
Dalším podobným druhem je rovněž výběžkatá ostřice kalužní (Carex acutiformis), která se vyznačuje pochvami na bázi výběžků rovněž bezčepelnými a s výraznou síťkou, ale nápadně vínově červenými, dále se liší přítomností 3 blizen v samičích květech, rovněž mošničky jsou na průřezu tupě trojboké. Sterilní porosty ostřice kalužní mívají poněkud silnější šedomodrý nádech.
Naproti tomu bulty tvořící ostřice vyvýšená (Carex elata) výběžky nikdy netvoří, má pochvy na bázi výhonů zkrácené, světle slámově hnědé, na okraji slabě rozpadavé v síťku a za sucha lesklé, jakoby nalakované, kromě toho má tuhé, zpravidla neohnuté lodyhy, kratší květenství a velmi zkrácený listen pod nejdolejším kláskem, který nikdy nedosahuje vrcholu květenství.
Se všemi předchozími, ale i některými dalšími druhy se může ostřice štíhlá křížit, kříženci však bývají sterilní.
Carex acuta
Carex acuta
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 16. 5. 2005, 14. 5. 2006, 1. 6. 2006, 14. 5. 2008 a 24. 6. 2011 (Českobudějovicko; Slovensko: Oravská přehrada).