Syn.: Abelmoschus caillei (A. Chev.) Stevels, Abelmoschus platidactylus (Bakh.) Nakai, Abelmoschus pseudomanihot (DC.) Endl., Hibiscus japonicus Miq., Hibiscus manihot L., Hibiscus papyriferus Salisb.
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: V rozsáhlém areálu v tropech a subtropech Starého světa nelze jednoduše rozlišit původní a druhotnou část. Zřejmě pochází z východní Asie z území od Thajska po Japonsko. Dnes však roste v západní Africe, na okraji Arabského poloostrova, v Indii, Indonésii, na Nové Guineji, v Austrálii, na mnoha místech Oceánie, ale i ve Střední a Jižní Americe.
Ekologie: Stanovištěm jsou trávníky, okraje komunikací i polních kultur, ale i ruderalizovaná místa.
Popis: Přímá, jednoletá nebo vytrvalá bylina, 1–2 m vysoká, pokrytá dlouhými jednoduchými a krátkými hustými jednoduchými nebo chudě větvenými chloupky. Listy jsou střádavé; řapík je 6–18 cm dlouhý; čepel je dlanitolaločnatá, s 5–9 úkrojky, 15–30 cm v průměru, úkrojky jsou kopinaté, 8–18 cm dlouhé, řídce dlouze srstnaté, na okraji hrubě tupě pilovité; palisty jsou čárkovitě kopinaté, 1–1,5 cm dlouhé. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí horních listů; květní stopky jsou 1,5–4 cm dlouhé; podkališních listenů je 4–5, jsou vejčitě kopinaté, 1,5–2,5 cm dlouhé; kalich je toulcovitý, o něco delší než podkališní listeny, s 5 drobnými zuby; koruna má až 12 cm v průměru, je světle žlutá, s nachovým středem; sloupek tyčinek je 1,5–2,5 cm dlouhý, prašníky jsou téměř přisedlé; čnělka je velmi tmavá. Tobolka je vejcovitá až elipsoidní, 4–5 cm dlouhá, hustě chlupatá, s mnoha ledvinitými semeny.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Dhalqut).