Syn.: Abies arizonica Merriam, Abies balsamea var. arizonica (Merriam) B. Boivin, Abies bifolia var. arizonica (Merriam) O’Kane et K. D. Heil, Abies lasiocarpa subsp. arizonica (Merriam) A. E. Murray
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Abies lasiocarpa arizonica
Rozšíření: Západ USA, hory států Colorado, New Mexico, Arizona. Vertikální rozmezí od 2400 m n. m. (Rocky Mountains, Colorado) až do 3050 m n. m. (Kendrick Peak, Arizona). Poprvé v Evropě vysazená v roce 1903 ve Velké Británii.
Ekologie: Horská dřevina rostoucí v oblasti chladného a vlhčího klimatu. Typická je zde dlouhá zima, která je bohatá na sněhovou pokrývku, léto chladnější, v první polovině poměrně suché. Nejvíce srážek spadne koncem léta a začátkem podzimu (roční srážky dosahují 635–889 mm, průměrná roční teplota 1,7 °C). V místech původního výskytu roste převážně na chudších kamenitých a štěrkovitých půdách, podzolech, na různém podloží (hlavně žulovém). V mládí toleruje zastínění, citlivá na vysoké teploty. Doprovodné dřeviny tvoří hlavně Picea engelmannii, Pinus aristata, Juniperus sp., Mahonia repens.
Abies lasiocarpa arizonica
Popis: Menší až středně velký strom dorůstající asi 16(–34) m do výšky a kolem 30(–50) cm v průměru kmene. Koruna kuželovitá, pravidelně větvená. Borka bez pryskyřičných puchýřků, poměrně silná, elastická, jemně zrnitě korkovitá, krémově bílá nebo našedlá s nepravidelnými vlnitými rýhami, odlupující se ve větších plátech. Letorosty žlutě zelené, nebo žlutavě hnědé, pýřité, s jemnými rýhami kolem listových polštářků. Starší a plodonosné větve jemně korkovité s výraznějšími polštářkovitými rýhami. Pupeny malé, kulatě vejčité, kryté světle oranžově hnědými šupinami, silně pryskyřičnaté. Jehlice modrozelené až modrozeleně bělavé, 2–3 cm dlouhé, asi 2 mm široké, na konci vykrojené nebo celokrajné, vespod s bledavými pruhy, hustě uspořádané, dopředu směřující a přiléhající k větvičce.
Samčí šištice fialové, samičí fialově červené. Šišky přisedlé, vejčitě podlouhlé nebo válcovité, 7–8 cm dlouhé, asi 4 cm široké, na vrcholu tupě uťaté nebo zaoblené, nezralé modrofialové až nachové, zralé tmavě hnědě nachové. Semenné šupiny vějířovité nebo klínovité, 1–2,5 cm dlouhé, 1,5–3 cm široké. Podpůrné šupiny dosahují asi ½ délky semenné šupiny, ze šišky nevyčnívají. Semeno světle hnědé, protáhle obvejčité, asi 8 mm dlouhé, s nafialovělým křídlem o velikosti 18 × 10 mm. Šišky dozrávají během září až října. Stromy začínají plodit až ve věku 50 let, dožívá se kolem 300–400 let.
Záměny: Tato jedle je považována za varietu proměnlivého druhu Abies lasiocarpa. Lze ji odlišit podle intenzivněji namodralého jehličí, menších šišek, a hlavně podle světlé, výrazně korkovité borky (odtud anglické jméno corkbark fir).
Využití: Využívá se převážně jako atraktivní okrasná dřevina ceněná pro svůj pravidelný habitus, barvu jehličí a krásnou světlou korkovou kůru. Dobře se jí daří i v našich podmínkách, plodí však až ve vyšším věku.
Abies lasiocarpa arizonicaAbies lasiocarpa arizonica
Abies lasiocarpa arizonicaAbies lasiocarpa arizonica
Abies lasiocarpa arizonica
Abies lasiocarpa arizonica
Fotografováno ve dnech 2. 9. 2006 (Arboretum SLŠ Šluknov v Kunraticích), 24. 9. 2006 (Arboretum Sněžná u Krásné Lípy) a 30. 9. 2006 (SM Liberec – šiška).