Syn.: Abies amabilis Parl., Abies balsamea f. compacta (Beissn.) B. Boivin, Abies balsamea subsp. lasiocarpa (Hook.) B. Boivin, Abies bifolia A. Murray bis, Abies concolor var. lasiocarpa (Hook.) Beissn., Abies grandis var. lasiocarpa (Hook.) Lavallée, Abies lasciocarpa Sarg., Abies subalpina Engelm., Picea bifolia A. Murray bis, Picea lasiocarpa (Hook.) A. Murray bis, Pinus lasiocarpa Hook.
Česká jména: jedle plstnatoplodá (Klika 1953, Mareček 1994)
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Abies lasiocarpa
Rozšíření: Areál se rozkládá na západě Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii a Nové Mexiko, hojnější je ve vnitrozemí, zejména ve Skalistých horách.
Ekologie: Provází lesní vegetaci ve vyšších vegetačních stupních, místy tvoří horní hranici lesa, typická je i pro dna údolí, kam stéká a dlouhodoběji se udržuje chladný vzduch. Ve srážkově bohatších oblastech preferuje bazické substráty. Vystupuje až do nadmořských výšek 3600 m.
Abies lasiocarpa
Popis: Strom s kmenem obvykle dorůstajícím do 20(–30) m, ve vysokých nadmořských výškách občas tvoří polykormony; koruna je většinou úzce kuželovitá, velmi štíhlá, s horizontálně uspořádanými větvemi, na vrcholu často plochá; borka je šedá, později rýhovaná; letorosty jsou často plstnaté. Jehlice jsou na letorostu všesměrně uspořádané, ploché, 1,8–3,1 cm dlouhé a 1,5–2 mm široké, na líci modrozelené a sivě ojíněné, na rubu s 2 bílými pruhy, s průduchy na obou stranách, na vrcholu tupé nebo vykrojené; samčí šištice jsou zelenavé, s purpurovým nádechem, nebo purpurové. Šišky jsou přímé, 6–12 cm dlouhé a 2–4 cm široké, tmavě purpurové; semena jsou asi 6 mm dlouhá, křídlo je delší než vlastní semeno.
Záměny: V severnější části areálu Abies lasiocarpa se z jedlí vyskytují ještě Abies amabilis a Abies grandis: oba tyto druhy se vyznačují na líci tmavozelenými a dvouřadě (nikoli všesměrně) uspořádanými jehlicemi, u A. amabilis je na svrchní straně větviček ještě doplňují kratší, obloukem přitisklé dopředu směřující jehlice. Oba jmenované druhy jsou mohutnější stromy s válcovitou korunou. V jižní části areálu na území Spojených států může docházet k introgresi na kontaktu s jedlí Abies procera, která má výrazně sivozelené jehlice a na jejích šiškách jsou nápadné vyčnívající podpůrné šupiny, které jsou špičkou ohnuté směrem dolů.
Abies lasiocarpaAbies lasiocarpa
Abies lasiocarpa
Poznámka: V rámci druhu Abies lasiocarpa je některými badateli rozlišován ještě druh Abies bifolia. Oba taxony se liší především chemismem, morfologické rozdíly jsou málo patrné. Zatímco A. lasiocarpa v užším pojetí by měla růst především podél pobřeží, A. bifolia ji nahrazuje ve Skalistých horách. Zastánci širšího pojetí ale argumentují, že zejména na kontaktu areálů existují jedinci, které nelze úspěšně přiřadit ani k jednomu z rozlišovaných typů, a že většina populací na území Britské Kolumbie má přechodný charakter. Podrobnější studie o variabilitě však dosud chybí. Pokud by měla být A. bifolia uznána jako samostatný druh, pak by zřejmě pod něj patřil i odlišný typ z jižní části Skalistých hor, označovaný jako Abies lasiocarpa var. arizonica. Rostliny na fotografiích je možné ztotožnit s A. bifolia.
Abies lasiocarpa
Abies lasiocarpa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 17. a 29. 7. 2007 (Kanada, Alberta: NP Jasper, Mt. Edith Cavell; NP Waterton Lakes, Rowe Creek).