Syn.: Abies alba subsp. nebrodensis (Mattei) Nitz., Abies alba var. nebrodensis (Lojac.) Svoboda, Abies pectinata Guss., nom. illeg., Abies pectinata var. nebrodensis Lojac.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Abies nebrodensis
Rozšíření: Endemit Sicílie, význačný třetihorní relikt. V současnosti přirozeně roste pouze v jediném údolí v pohoří Madonie nad severním pobřežím ostrova.
Ekologie: Stanovištěm jsou proředěné pastevní lesíky a balvanité sutě v nadmořské výšce 1600–1800 m. Geologickým podkladem jsou kyselé sedimentární horniny charakteru břidlic.
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Popis: Jednodomý stálezelený strom 5–15 m vysoký, s kmenem až 1 m v průměru a až k bázi zavětveným; koruna je hustá, kuželovitá, větve vodorovně odstávají, větvičky nižších řádů jsou často vstřícné a směřují šikmo kupředu; jizvy po odpadlých listech jsou téměř okrouhlé. Listy jsou tuhé, husté, čárkovité, obvykle víceřadě uspořádané, 1,2–2 cm dlouhé a 1,5–2 mm široké, ploché, leskle zelené, na vrcholu až pichlavě špičaté, na rubu s dvěma podélnými siličnými kanálky. Samčí šištice jsou postranní, 1,5–2 cm dlouhé, žlutozelené. Samičí šištice se tvoří na větvích v horní části kmene, směřují přímo vzhůru, jsou válcovité, tvořené asi 150 šupinami, dosahují délky 16–20 cm a šířky kolem 4 cm, zelené, v době dozrávání semen hnědnou; zralé šišky se rozpadávají na stromě, vytrvává pouze jejich vřeteno. Semena jsou křídlatá, asi 7 mm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: Jedna z nejvzácnějších dřevin na světě. V minulosti tvořila smíšené jedlobučiny, avšak intenzivní pastva a následná eroze ji dovedly až před práh vyhynutí. Rozlišena byla teprve v roce 1904, ale poté byla více než půl století považována za nezvěstnou, s výjimkou několika jedinců v kultuře. Až roku 1957 byla nalezena populace, kterou tvoří celkem 24, podle jiných zdrojů 23–30 jedinců (z nich je 19 plodných), rozptýlených na ploše asi 150 ha. Kromě nich existují v širším okolí i výsadby, některé vysázené stromy jsou již také plodné. Kolem některých původních jedinců, tam kde to prostředí dovoluje, se dějí pokusy o umělou obnovu prostřednictvím předpěstovaných sazenic. Druh chrání mezinárodní legislativa: Směrnice 92/43/EHS i Bernská konvence. V Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako kriticky ohrožený (CR).
Abies nebrodensis
Abies nebrodensisAbies nebrodensis
Abies nebrodensisAbies nebrodensis
Poznámka: Druh je blízce příbuzný jedli bělokoré (Abies alba), avšak dlouhá izolace napomohla samostatnému vývoji, který vedl ke konstituování samostatného druhu, dnes geneticky zřetelně odděleného. V nejjižnější části kontinentální Itálie v kalábrijskch pohořích Sila a Aspromonte, kde A. alba dosahuje jižní areálové hranice, jsou však nalézáni jedinci s přechodnými znaky k A. nebrodensis.
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Abies nebrodensis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Polizzi Generosa, Vallone Madonna degli Angeli).