Syn.: Abies gracilis Kom., Abies sachalinensis (F. Schmidt) Mast. var. gracilis Berg., Abies sibirica Ledeb. var. nephrolepis Trautv. ex Maxim
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Abies nephrolepis
Rozšíření: Ruský Dálný východ, severovýchodní Čína, Korea. V Rusku se vyskytuje v Amurském, Chabarovském a Primorském kraji (Ussurijsko, Sichote-Alin). Nejseverněji roste v Amurské oblasti u horního toku řeky Zeja (54° 45´ s. š.), nejjižněji v Jižní Koreji na hoře Chii-san (35° 20´ s. š.). Nejzápadněji v Číně v provincii Shaanxi (113° v. d.), nejvýchodněji v ruském Chabarovském kraji poblíž ústí řeky Amur (140° 30´ v. d.). Vertikální rozmezí je mezi 300–2100 m n. m.
Ekologie: Jedle mandžuská se vyskytuje v oblastech vlhčího a chladnějšího klimatu. Roční srážky se pohybují dle oblastí výskytu v rozmezí 500–1200 mm. Roste na vlhkých, dobře propustných půdách, zejména v zaříznutých horských údolích, na vlhčích svazích i na suti. Zřídka vytváří čisté porosty. Místy roste až na horní stromové hranici lesa. Doprovodné dřevinné druhy tvoří např. Picea obovata, Picea jezoënsis, P. koraiensis, Pinus koraiensis, Pinus pumila, Larix olgensis, L. dahurica, Microbiota decussata, Juniperus davurica, Taxus cuspidata, Acer ukurunduense, Betula costata, B. dahurica, B. ermanii, B. chinensis, Populus maximowiczii, Salix daphnoides, Actinidia kolomikta, Sorbus amurensis, Philadelphus spp., Rhododendron spp., Ledum spp., Rosa amblyotis, R. acicularis, zástupci Araliaceae (v Ussuri Oplopanax a Panax ginseng – žen-šen, který tam pracovníci Zapovjedniku Komarova hledali po celou dobu, co s námi byli) atd.
Abies nephrolepis
Popis: Strom dorůstající 25–35 m výšky a kolem 1 m v průměru kmene. Koruna hustá jehlancovitá. Borka u mladých jedinců nápadně světle šedá, až světle zelenohnědá, hladká, později tmavší a rozpukaná. Větve horizontálně odstálé. Letorosty světle žlutavé až žlutošedé, kryté hnědými či rezavými chlupy. Pupeny tupě vejčité, červenohnědé, slabě pryskyřičnaté. Jehlice 1–3 cm dlouhé, asi 2 mm široké, na špičce vykrojené, zaoblené i špičaté. Na svrchní straně lesklé, tmavě zelené, vespod se 2 šedobílými pruhy (každý s 8–10 stomatárními liniemi). Jehlice kryjí svrchu větvičku, vespod jsou uspořádány hřebenitě. Šišky vejčitě podlouhlé až válcovité, 4,5–7,5 cm dlouhé, 1,5–3,5 cm široké, zprvu načervenalé, pak fialové, výjimečně zelené. Ve stádiu zralosti hnědé. Semenné šupiny ledvinovité, zaokrouhlené, celokrajné až jemně zubaté, na vrcholu zkroucené, stažené v klínovitou stopku, bez oušek, asi 1 cm dlouhé a 1,5–2 cm široké, oboustranně jemně chlupaté. Podpůrné šupiny zasahují do 2/3 semenné šupiny nebo mírně vyčnívají. Semena jsou nafialovělá o rozměrech cca 6 × 3,5 mm s tmavě fialovými křídly, 5 × 7 mm velkým. Šišky dozrávají od konce srpna do začátku října.
Abies nephrolepisAbies nephrolepis
Abies nephrolepisAbies nephrolepis
Abies nephrolepis
Využití: Dřevo jedle mandžuské je měkké, nekvalitní, často podléhá hnilobě. Z lesnického hlediska je to dřevina bez většího komerčního využití.
Abies nephrolepis
Poznámka: Příbuzné druhy jsou Abies sibirica, A. sachalinensis, A. koreana, A. veitchii. V přírodě vytváří křížence s A. sibirica = Abies ×sibirico-nephrolepis.
Abies nephrolepis
Fotografovali Vladimír Janeček v dubnu 2008 a Gabriela Leugnerová v červenci 2008 (Rusko, Ussurijsko, úpatí a horní hranice lesa na hoře Oblačnaja).