ABIES NORDMANNIANA (Steven) Spach – jedle kavkazská / jedľa Nordmannova

Syn.: Pinus nordmanniana Steven, Picea nordmanniana (Steven) Loudon, Pinus abies var. nordmanniana (Steven) Muell., Abies leioclada (Steven) Gord., Abies pectinata var. leioclada (Steven ex Endl.) Carr.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité

Rozšíření: Severní a severovýchodní okraj Malé Asie (Rusko, Arménie, Turecko), západní část Malého a Velkého Kavkazu, Pontské pohoří. Vertikální rozmezí od 400 do 2 200 m n. m. První introdukce v Evropě je uváděna z roku 1840, na území ČR poprvé vysazená na Sychrově v roce 1845 (A. M. Svoboda ji dokládá už z roku 1840). Je nazvána podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna.
Ekologie: Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.
Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech, ve smíšených porostech ji doprovází nejčastěji smrk východní Picea orientalis, buk východní Fagus orientalis, Pinus sylvestris. Na vlhčích místech roste také s Acer trautvetteri, Carpinus caucasica, Taxus baccata, Tilia caucasica, Rhododendron ponticum, Viburnum opulus, Euonymus latifolius, kolem horní hranice lesa se Sorbus caucasigena, Populus tremula. Dožívá se 500-700 let.

Popis: Vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu Abies alba, 10-18 cm dlouhé. 3-5 cm široké, válcovité, nezralé zelené, zralé hnědé, hojně pryskyřičnaté. Semenné šupiny klínovité, celokrajné, podpůrné šupiny vyčnívají. Kvete v květnu, šišky dozrávají během října.

Využití: Dřevo jedle kavkazské má v její domovině vzhledem k vysokým porostním zásobám velký národohospodářský význam. Je méně kvalitní než dřevo tamních jehličnatých dřevin, proto se využívá především jako zdroj vlákniny. V západní Evropě roste velmi dobře, v ČR patří k nejčastěji vysazovaným parkovým dřevinám, cení se především atraktivní, pravidelná a hustá tmavozelená koruna. Pěstuje se hojně na vánoční stromky a poskytuje také ozdobný klest. Poměrně odolná vůči imisím, někdy trpí suchem.

Rekordy druhu: Největší exemplář jedle kavkazské roste v Rusku na Kavkaze u řeky Mzymta. Dosahuje 78 m výšky a 360 cm v průměru kmene.

Fotografováno ve dnech 16. 9. 2006 (Arboretum Kostelec nad Černými lesy) a 25. 9. 2006 (Arboretum Sněžná u Krásné Lípy).