Syn.: Abies hispanica Chambray, Pinus sapo d’Ounous
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Abies pinsapo
Rozšíření: Jihošpanělský horský endemit, v přírodě se vyskytuje pouze ostrůvkovitě ve formě malých porostních skupin, na malém území jihošpanělského teplého mediteránu poblíž Malagy. Roste především v pohoří Sierra de Ronda ve třech reliktních horských arelách: Sierra de Las Nieves, Sierra del Pinar a Sierra Barmeja (Los Reales). Celkový areál se rozkládá na ploše pouhých 1200 ha, ve vertikálním rozmezí od 1000 do 1800 m n. m. V ČR poprvé vysazena v roce 1845 na Sychrově.
Ekologie: Je dřevinou teplého mediteránního klimatu, dovede tolerovat suchá a teplá území se srážkami v letních měsících pod 100 mm. Optimum srážek během roku je kolem 1000 mm. Roste na severozápadně orientovaných svazích a vrcholech vápencových hor (jednotlivě i v údolích už ve 350 m n. m.), na dobře propustných vysýchavých i písčitých půdách. Doprovodné dřeviny tvoří duby Quercus ilex, Quercus lusitanica, borovice přímořská Pinus pinaster, z keřů dále Ulex parviflorus subsp. funkii, Cistus populifolius, Cistus albidus, Pistacia lentiscus, Berberis hispanica a jiné. Dřívější rozšíření Abies pinsapo bylo podstatně větší, avšak špatné hospodaření v lesích (např. pěstování dubu korkového Quercus suber v oblasti jejího výskytu), požáry, škody přemnoženým hmyzem, pastva koz i další faktory omezily její celkový areál na dnešních 1200 ha.
Abies pinsapoAbies pinsapo
Abies pinsapoAbies pinsapo
Popis: Hustě větvený strom dorůstající do 30 m výšky a kolem 1,5 m v průměru. Koruna pravidelná, kuželovitá, hustá, s odstálými větvemi. Borka v mládí hladká, šedavá, později rozbrázděná, drsná. Letorosty lesklé, lysé, červenohnědé, s lehkým purpurovým nádechem. Pupeny vejčité, tupé lesklé, oranžově hnědé, smolnaté. Druh se svým tvarem jehlic i jejich rozmístěním výrazně odlišuje od jiných jedlí. Rostou téměř kolmo k větévkám, a také je spirálovitě obrůstají. Jehlice jsou tuhé, dužnaté, v průřezu kosočtverečné, 8–20 mm dlouhé 1,5–2,5 mm široké, na konci zašpičatělé, s velmi výrazně diskovitě rozšířenou bází, nejčastěji tmavě zelené (nebo i našedlé), s řadami světlejších průduchů na spodní straně. Mladí jedinci (asi do 1,5 m výšky) vytváří jehlice až 4 cm dlouhé, ploché, ostře zašpičatělé (snad přirozená obrana proti okusu). Samčí šištice nafialovělé rostoucí uprostřed loňských větviček na jejich spodní straně, pod horní 1/3 koruny, samičí zelenavě hnědé, vzpřímené, na horní straně loňských výhonů na vrcholu koruny. Šišky na krátkých stopkách nebo přisedlé, protáhle válcovité, 10–15 cm dlouhé, 3,5–4,5 cm široké, před dozráním hnědozelené, později tmavě hnědé, na vrcholu s vyčnívajícím pupkem. Semenné šupiny 2,2–2,8 cm široké, 2,2–2,6 cm dlouhé, celokrajné, mírně zahnuté. Podpůrné šupiny dosahují do 1/5–1/3 semenné šupiny, ze šišky nevyčnívají. Semena trojúhelníkovitá, 7,5 mm dlouhá, 4 mm široká, křídla 3krát delší. Šišky dozrávají během října. Dožívá se kolem 300 let.
Využití: Cenná okrasná dřevina parků i zahrad, u nás se vysazuje spíše v teplejších chráněných polohách. Nejčastěji se pěstují kultivary se sivozeleným zabarvením jehlic, např. ´Glauca´ a ´Argentea´.
Poznámka: Taxonomicky příbuzné druhy pocházejí ze severozápadní a severní Afriky. Jsou to u nás prakticky nepěstovatelné jedle – Abies maroccana, Abies numidica, A. tazaotana (dle některých autorů řazené jako poddruhy Abies pinsapo) a také maloasijský druh Abies cilicica, kterému se u nás daří poměrně dobře. V kultuře se snadno kříží i s některými příbuzně vzdálenějšími druhy jedlí. Významný, morfologicky, růstově i ekologicky zajímavý je kříženec Abies alba x Abies pinsapo, používaný při zalesňování jižně exponovaných svahů ve španělské Katalánii i jako vánoční stromek.
Abies pinsapo
Fotografováno ve dnech 16. 9. 2006 (Česko, Arboretum Kostelec nad Černými Lesy) a 7. 9. 2006 (Arboretum Nový Dvůr u Opavy).