Syn.: Achillea millefolium var. iserana Podp., Achillea millefolium f. iserana (Podp.) Hayek, Achillea roseoalba Ehrend., Achillea millefolium var. crustata sensu Čelak.
Česká jména: řebříček luční (Kubát 2002)
Slovenská jména: rebríček lúčny (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Achillea pratensis
Rozšíření: Druh byl popsán teprve roku 1992, jeho rozšíření je proto dosud nedokonale známé. S jistotou roste v Německu, Rakousku, ČR a na Slovensku, výskyt je pravděpodobný i v Polsku a Rumunsku. U nás roste dosti hojně až hojně v teplejších oblastech, roztroušeně až dosti hojně ve středních polohách, většina známých lokalit se nachází v poříčí větších řek. Do hor nezasahuje. Schází také v některých rozsáhlých (zejména lesnatých) územích vyšších středních poloh. Vzhledem k tomu, že druh je odlišován teprve krátce, počet známých lokalit jistě vzroste.
Ekologie: Roste na pravidelně sečených mezofilních a nezamokřených loukách, na trávnících v sídlech a zahradách, v silničních příkopech a méně často i na jiných ruderálních plochách. Druh vytváří morfologicky odlišné jarní a podzimní lodyhy: jarní lodyhy jsou vyšší s větším počtem uzlin, bohatším oděním, s užšími delšími listy. Letní lodyhy vyrůstají po první seči, jsou nižší, s širšími listy. Tím je druh velmi dobře přizpůsoben sezónnímu režimu dvousečných luk (a jak se zdá, také růstu v sekaných městských trávnících). Kvete od května do října.
Achillea pratensis
Popis: Vytrvalé, v mládí řídce až roztroušeně vlnaté, později olysalé, živě až velmi sytě zelené aromatické byliny, často trsnaté, většinou s několika krátce vystoupavými výběžky. Lodyha (10–)20–70(–95) cm dlouhá. Přízemní listy řapíkaté, včetně řapíku 7–25 cm dlouhé, s čepelí nejčastěji úzce až čárkovitě kopinatou, 3× peřenosečnou; dolní listy přisedlé nebo řapíkaté, včetně řapíku 5–18 cm dlouhé, 0,7–3,2 cm široké; střední a horní lodyžní listy přisedlé, ouškaté, u jarních lodyh (4,2–)4,8–8,5(–10,5) cm dlouhé, 0,8–1,9(–2,3) cm široké, u letních lodyh širší, 3,8–10 cm dlouhé, 1–2,8 cm široké a obvykle rovnovážně odstálé; úkrojky 1. řádu u středních a horních listů oddálené, široce vejčité, v jedné rovině se vřetenem; koncové úkrojky nejvyššího řádu široce vejčité nebo vejčité, vřeteno středních a horních listů (0,6–)0,7–2,0(–2,5) mm široké, v horní polovině listu obvykle zubaté; čepele zejména u letních a podzimních lodyh nápadně žláznatě tečkované. Úbory v řídkém až středně hustém, (1,5–)2,5–8,0(–11) mm dlouhém a (1,8–)2,5–5,0(–6) mm širokém květenství; podpůrný listen květenství nápadně dlouhý. Zákrov roztroušeně chlupatý nebo olysalý, za květu 3,4–4,2(–4,5) mm dlouhý, 2,1–3,1(–3,6) mm široký, zákrovní listeny zelené, někdy světle hnědě až hnědě lemované. Okrajové květy s korunní trubkou 0,6–1× delší než ligula; liguly obvykle bílé až světle růžové. Plody jsou nažky bez chmýru.
Achillea pratensisAchillea pratensis
Achillea pratensis
Záměny: Skupina řebříčku obecného (Achillea millefolium agg.) čítá na našem území sedm druhů, z nichž pouze dva nečiní větší problémy při určování (řebříček štětinolistý – Achillea setacea, řebříček panonský – Achillea pannonica). Ostatní druhy, včetně těch hojných (kromě řebříčku lučního je běžný ještě řebříček obecný – Achillea millefolium s. str., a řebříček chlumní – Achillea collina), jsou nezřídka velmi nesnadno určitelné. Jsou si velmi podobné a nadto značně plastické, mohou se mezi sebou křížit; řebříček luční například vytváří hybridní roje s řebříčkem chlumním (Achillea collina). Při určování je žádoucí posuzovat více rostlin v populaci; jednotlivé lodyhy jsou často neurčitelné, zejména koncem léta a na podzim.
U řebříčku lučního jsou pro určování vhodnější letní lodyhy, které mají sytě zelené, poměrně široké a od lodyhy odstávající listy s širokým a v horní části často zubatým vřetenem, které jsou nápadně tečkované (tečky jsou tvořeny žlázkami přisedlými v jamkách; tečkované listy má dále pouze velmi vzácný jihomoravský řebříček sleziníkolistý – Achillea asplenifolia); zejména zákrovní listeny bývají olysalé. Jarní lodyhy bývají často velice obtížně rozlišitelné od řebříčku obecného (Achillea millefolium), kvetou však často nápadně brzy, již koncem května. Jarní i letní lodyhy mají na bázi často krátké vystoupavé výběžky a jsou často poměrně bohatě trsnaté. Bohužel v řadě případů je jediným spolehlivým kritériem pro rozlišení druhů chromozomový počet.
Achillea pratensis
Achillea pratensis
Achillea pratensis
Fotografováno dne 27. 7. (Praha-Albertov, Praha-Modřany) a 29. 7. 2011 (Praha-Modřany).