Syn.: Aconitum callibotryon Rchb., Aconitum hians Rchb., Aconitum bracteosum J. Presl et Bercht. et J. Presl, Aconitum laetum Rchb., Aconitum clusii Rchb., Aconitum vulgare DC., Aconitum tauricum Wulfen, Aconitum napellus subsp. firmum (Rchb.) Gáyer in Hegi
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité

Rozšíření: Endemit Českého masivu – vyskytuje se v horách Čech, na Moravě v Hrubém Jeseníku a ve Žďárských vrších, na Šumavě a v Krušných horách zasahuje do Německa, na Šumavě i do Rakouska, v Krkonoších do Polska.
Ekologie: Roste v subalpínských nivách, na světlinách a prameništích, v lemech horských lesů a kolem vodních toků, na půdách vlhkých, většinou na silikátových podkladech, v pásmu od hor až do subalpínského stupně.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–150 cm vysoká, přímá, fialově naběhlá, dole lysá, v květenství chlupatá, listy řapíkaté, lesklé, v obrysu okrouhlé, laloky úkrojků úzce obdélníkovité, 3–5 mm široké, zúžené v krátkou špičku. Hvětní hrozen úzký, květy 2–3 cm dlouhé, modrofialové, přilba nízká, polokulovitá, kvete od července do září. Plodem jsou 2–3 lysé měchýřky.
Ohrožení a ochrana: Oměj šalamounek je hodnocen jako ohrožený druh naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§3). U našich severních sousedů v Polsku je oměj šalamounek z hlediska ohrožení řazen k druhům zranitelným (VU), je zde také chráněn zákonem, stejně tak v Německu.
Poznámka: Rostliny s tímto jménem jsou pěstovány v zahradách, velmi často se však nejedná o oměj šalamounek, nýbrž o jiný (převážně alpský) druh, eventuálně o zahradního křížence. Rostlina je prudce jedovatá.





Fotografováno dne 28. 7. 2007 (Krkonoše, Obří důl).










