Zdálo by se, že botanický popis každého druhu je zcela pregnantní, přesný, a tedy ve své podstatě i věčný. Jistě nemůže nikdy dojít k výraznějším změnám při popisu určitého druhu, rozhodně ale můžeme postřehnout jemné rozdíly v detailech, mnohdy kouzelně působí i starobylý jazyk dávných botanických popisů.
Srovnejme si několik takových historických pohledů na historické určování hlaváčku jarního (Adonis vernalis). Všechny tyto zápisy pocházejí z 19. století, ten první z roku 1852, druhý je z roku 1868, třetí z roku 1887, poslední ze samotného konce století, z roku 1900.

Polívka

Sloboda, Daniel (1852): Rostlinictví, čili Návod k snadnému určení a pojmenování rostlin v Čechách, Moravě a jiných zemích rakouského mocnářství domácích. – Spisů musejních číslo XLII., v Praze, V Kommissí u Fr. Řivnáče, 736 stran.

Koruna 10–15lupenná; lupeny velmi odstávavé, vykousané, citrónové; obyčejně jeden veliký květ na konci prutu. Kalich lupenů obdýlných, dole chlupatých. Plod vejčitý; semena rovná, na špici ztloustlá, pýřitá. Květy koneční, jednotlivé, krátce stopečné. Prut 6–12 p. zvýší. Listy mnohodílné; cípy čárkovitě kopinaté neb štětinovité, jasně zelené. Na chlumích a lesních lukách. Dub. Kv. (Adonis apenninus, Lumm.) H. jarní – Adonis vernalis. Hayn.
_____

Čelakovský, Ladislav (1868): Prodromus květeny české obsahující popisy a posud známé rozšíření cévnatých rostlin v království českém samorostlých a vůbec pěstovaných. – Komitét pro přírodní vyskoumání Čech, Praha, strana 402-403.

a) Oddenek vytrvalý. Plátkův 10–20. Nažky v strboulku kulato-vejčitém, chlupaté; zobánek jejich krátký, hákovitě nazpět ohnutý, k nažce přitisklý.
1. A.vernalis L. – H.jarní. Oddenek přímo-větevnatý, tlustomrcasý. Lod. přímá, jednoduchá neb větvená, na dolejšku s šupinami suchomázdřitými. Kališní lístky podlouhlé, svraskalé, rovnovážně postavené.
4´´– 1´ vys. Listy 2–3krát peřenosečné uštův čárkovitých. kalich namnoze nahnědlý. Plátky veliké, přes 1´´ dlouhé, lesklé, citronově žluté.
_____

Formánek, Edvard (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. – Nákladem spisovatelovým, v Brně, 1474 stran.

Adonis L. – Hlaváček
A) Oddenek vytrvalý. Plátků 10–20. Nažky v strboulku kulatovejčitém, chlupaté.
Adonis vernalis L. (Hlaváček jarní.) Lodyha přímá, jednoduchá neb větevnatá, na dolejšku s šupinami suchomázdřitými, dole lysá, nahoře pýřitá. Listy 2–3krát peřenosečné, uštů čárkovitých. Kališní lístky vejčité neb vejčitě podlouhlé, skoro celokrajné neb vyhlodaně zubaté, o polovic kratší než plátky podlouhlé, rozložené. Nažky podlouhlé, svraskalé, chlupaté, zobánek krátký, hákovitě nazpět ohnutý; k nažce přitisklý. Oddenek přímovětevnatý, tlustomrcasatý.
V. 0.15–0.30 m. Kalich obyčejně nahnědlý. Plátky veliké, citronově žluté, lesklé.
_____

Adonis vernalis

Polívka, František (1900): Názorná květena zemí koruny české, svazek II. Rostliny prostoplátečné. – nákladem R. Prombergra, v Olomouci.

Hlaváček jarní (A. vernalis L.) vyhání z vytrvalého oddenku silnou, 1–3 dm vysokou lodyhu, která jest dole obalena šupinami, ostatně porostlá čárkovitě mnohodílnými listy. Veliké květy mají 5 lístků kališních, asi 12–20 žlutých, lesklých plátků korunních, které jako u jiných hlaváčků s kališními lístky se nestřídají, jsouce sestaveny ve spirále jako tyčinky a pestíky. Zobánkaté nažky jsou chlupaté a nahloučeny ve strboulu krátce vejčitém. (…) Kvete již v dubnu, rozvíraje koruny své asi o 9. hod. ranní a zavíraje je as o 5. hod. odpolední. Kořenů jeho a semen užívalo se dříve v lékařství. Hodí se též za okrasnou květinu do květnic.