AESCULUS OCTANDRA Marshall – jírovec žlutý / pagaštan

Syn.: Aesculus lutea Wangenh., Aesculus flava Sol., Pavia flava (Ait.) Moench, Pavia lutea Poiret – pávie žlutá
Čeleď: Hippocastanaceae DC. – jírovcovité

Rozšíření: Jihovýchodní část Severní Ameriky (Appalačské pohoří). Do Evropy přivezen roku 1764.
Ekologie: V horských údolí, na březích potoků a řek. Rostou i na svazích, pokud je tam dostatečně vlhká a bohatá půda. Často roste společně s javorem cukrovým (Acer saccharum).

Popis: Strom 20–30 m vysoký, s kulovitou korunou, větve později převislé. Listy pětičetné, lístky zpravidla uprostřed nejširší, na okraji pilovité. Na podzim se zajímavě vybarvují do sytě žluté barvy. Nejprve řídce chlupaté, později olysalé. Květenství lata až 15 cm vysoká, kvete v květnu až červnu, květy 2–3 cm dlouhé, žluté, s osmi tyčinkami kratšími než korunní lístky. Plody kulovité až vejčité tobolky, 3–5 cm velké, hladké, zpravidla se 2 semeny. Dříve u nás vysazován (často roubován na jírovec maďal) v parcích, dnes málo využíván, protože jeho květy nejsou tak ozdobné. Na rozdíl od jírovce maďalu není napadán klíněnkou jírovcovou.
Záměny: Vzácně se u nás vysazují i jiné žlutokvěté jírovce. Jírovec lysý (Aesculus glabra) pocházející ze Severní Ameriky má podobné květy, liší se však tyčinkami, které jsou delší než korunní lístky a tobolky jsou bradavčité. Jírovec japonský (Aesculus turbinata) má mnohem větší listy (20–30 cm dlouhé) a jeho žlutavě bílé květy mají červenou skvrnu.

Využití: Severoameričtí Indiáni je jedli pražené nebo vařené, protože však obsahují mnoho saponinů, máčeli je v proudu vody nařezané na plátky v pytlích. Máčením se zbavily i toxinů. Semena i mladé výhonky jsou považovány za jedovaté pro zvířata. Dřevo je využíváno pro výrobu nábytku nebo dekorativních předmětů.


Fotografováno v květnu 2005 (Chrudim) a říjnu 2007 (Slatiňany).