Syn.: Fungus campestris (L.) Kuntze, Pluteus campestris (L.) Fr., Pratella campestris (L.) Gray, Psalliota campestris (L.) Quél., Psalliota flocculosa Rea – žampion polní
Čeleď: Agaricaceae Chevall. – pečárkovité
Agaricus campestris
Rozšíření: Vyskytuje se v celém mírném pásmu.
Ekologie: Objevuje se hojně v červnu až říjnu, hlavně po vydatnějších deštích, na loukách, pastvinách, polích, v parcích a kolem cest. Roste často v kruzích, pruzích a velkých skupinách.
Agaricus campestris
Popis: Klobouk je v mládí téměř kulovitý, bílý, postupně vyklenutý, dlouho s podvinutým okrajem, později až plochý a krémově nažloutlý, na povrchu hedvábně vláknitý nebo vláknitě šupinatý (existují i variety s kloboukem hnědě šupinkatým nebo hnědým), má průměr 5–12 cm. Lupeny jsou volné, dosti vysoké a husté, nejprve narůžovělé (ani u nejmladších nejsou bílé), postupně masově hnědé až černohnědé. Třeň je 3–10 cm dlouhý, až 2,5 cm tlustý, válcovitý, někdy na bázi mírně zúžený, bílý, pod kloboukem později nahnědlý. V horní třetině se ze zbytků tenkého závoje vytváří potrhaný prsten, který brzy mizí. Dužnina je pevná, masitá, bílá, na řezu mírně růžovějící, zvláště nad lupeny. Vůně a chuť je příjemně houbová. Výtrusný prach je purpurově hnědý až černohnědý, výtrusy hladké, vejčitě elipsoidní, červenohnědé, 5,5–10 × 4–7 µm velké.
Záměny: Jako všechny bílé pečárky je možné i tento druh zaměnit za jedovaté muchomůrky jízlivou (Amanita virosa) a jarní (Amanita verna) – obě vyrůstají z pochvy. Nebezpečná je i záměna za bílé druhy strmělek (Clitocybe sp.). Velké zažívací problémy může způsobit záměna za mírně jedovatou pečárku zápašnou (Agaricus xanthodermus) s živě růžovými lupeny, která intenzivně chromově žloutne hlavně v bázi třeně, dužnina má fenolový pach patrný hlavně při tepelném zpracování.
Pečárce polní jsou podobné další jedlé druhy pečárek: pečárka ovčí (Agaricus arvensis) s převislým dvouvrstvým prstenem, která po otlačení slabě žloutne, pečárka hajní (Agaricus sylvicola), není tak masitá, má dlouho červenorůžové lupeny, menší pečárka hlíznatá (Agaricus essettei) s výraznou uťatou hlízou, větší pečárka velkovýtrusná (Agaricus urinascens) s lupeny bez načervenalého odstínu, pečárka sněhobílá (Agaricus chionodermus). Podobná pečárka pochvatá (Agaricus bitorquis) má zpravidla na bázi třeně zřetelnou pochvičku. Pečárka dvouvýtrusná (Agaricus bisporus) se liší mikroskopicky, v naší přírodě je spíše vzácná.
Využití: Pečárka polní je jednou z nejchutnějších pečárek, v kuchyni je všestranně použitelná. Mladé plodnice jsou chutné i v octovém nálevu, starší se mohou sušit.
Poznámka: Druh A. campestris pojmenoval Carl Linné v roce 1753. V průběhu let byly odděleny některé variety a získaly status druhů, např. i pečárka dvouvýtrusná (Agaricus bisporus (J. E. Lange) Imbach), jehož bílá forma je oblíbený pěstovaný žampion. Některé variety zanikly z důvodu velké podobnosti, která neodůvodňovala varietní hodnotu, jiné si status variet udržely, např. Agaricus campestris var. equestris (F. H. Møller) Pilát a Agaricus campestris var. isabellinus (F. H. Møller) Pilát.
Agaricus campestris
Agaricus campestris
Agaricus campestris
Fotografováno dne 8. 6. 2013 (Úhošť ).