AGATHIS AUSTRALIS (Lamb.) Steut – damaroň jižní

Syn.: Agathis australis (D. Don) Lindl., Agathis australis Salisb., Dammara australis Lamb.
Čeleď: Araucariaceae Henkel et W. Hochst. – blahočetovité

Agathis australis

Rozšíření: Nový Zéland, severní část ostrova North Island, Northland, Coromandel Peninsula. Jižní hranici tvoří rovnoběžka 38° j. š., severní 34° j. š. Na západě Kawhia Harbour, po Kaimai Range na východě. Vertikální rozmezí 0–630 m n. m. Posvátný strom Maorů, zvaný kauri, v současnosti i národní strom Nového Zélandu.
Rod Agathis byl zastoupen už v období jury, tj. před 190–135 miliony lety. V dnešní době rod zahrnuje asi 21 druhů s celkovým rozšířením od 10° 30´ s. š. po 38° j. š. a 96° v. d. po 180° v. d. (Malajsie, Indonésie, Filipíny, Papua-Nová Guinea, Melanésie, Nová Kaledonie, Fidži, severovýchodní Austrálie, Nový Zéland). Z toho roste 20 druhů v tropických monzunových deštných lesích jihovýchodní Asie v jihozápadní části Pacifiku. Pouze jediný druh Agathis australis (nemohutnější z rodu Agathis) se vyskytuje na Novém Zélandu v oblasti subtropických vlhkých pralesů.

Agathis australis

Ekologie: Areál damaroně jižní se nachází v pásu lesů vlhkého mezotermního klimatu, s bohatými srážkami během celého roku. Průměrné letní teploty se pohybují mezi 16–18 °C, zimní kolem 10 °C, roční srážky 1650–2500 mm. Roste většinou na svazích kopců, v pobřežních mokřadech, bažinách. Podloží tvoří staré vulkanické ultramafické horniny, pískovce. Půdy kyselé, málo propustné, podzoly i gleje. Typická je zde silná vrstva kyselého humusu. Pro přirozenou obnovu potřebuje damaroň více světla než okolní dřeviny. Kauri lesy se vyznačují bujným podrostem meších stromů, keřů, lián, epifytů, množstvím mechů, lišejníků. Roste převážně ve smíšených lesích s druhy Phyllocladus trichomanoides, Weinmannia silvicola, Kunzea ericoides, Knightia excelsa, Elaeocarpus dentatus, Dacrydium cupressinum, Podocarpus totara, P. ferruginoides, P. hallii, Prumnopitys ferruginea, Dysoxylum spectabile atd.

Agathis australis

Popis: Jednodomý stále zelený mohutný strom, dorůstající 30–50(–60) m výšky a 100–400(–500) cm v průměru kmene. Mladé stromy mají sbíhavý kmen a úzce kuželovitou korunu. Pro dospělé jedince je charakteristický mohutný válcovitý kmen bez větví, často více než 15 m dlouhý, a vysoce nasazená kulatá až košatá koruna. Borka popelavě až namodrale šedá, hladká, později odlupující se v šupinách, červeně skvrnitá. Po poranění vytéká z kmene pryskyřice v podobě čiré tekutiny, která postupně tuhne v kalně bělavou hmotu. Větvení u mladých jedinců v přeslenech nebo nepravidelně horizontálně odstálé. Po odumření listů rovněž odumírají a opadávají i celé větve, které se na ztlustlé bázi uloupnou. Pod stromy se tak hromadí až 2 m vysoká vrstvu velmi pomalu se rozkládajícího opadu (vrstva opadu i odlupování kůry tvoří přirozenou ochranu stromu proti rostlinným parazitům). Letorosty jsou lysé, hladké, namodralé, pupeny okrouhlé, krytě šupinami. Listy střídavé, tuhé, kožovité se souběžnou žilnatinou. U juvenilních jedinců modrozelené, kopinaté, o rozměrech 5–10 cm x 5–12 mm, u výmladků často červené barvy. U dospělých stromů listy zelené, vespod namodralé, vejčitě-kopinaté, o rozměrech 2–3(–7) cm x 1–1,5 cm; listová čepel na konci zaoblená, na bázi protáhlá v širší řapík. Samčí šištice válcovité, 2-5 cm dlouhé, samičí kulovité, modrozelené. Šišky na stopkách, kulaté, velké 5–7 cm v průměru. Semenné šupiny jsou asi 1,8 cm dlouhé, zakončené modravě ojíněným pupkem s krátkým hrotem; srůstají s podpornou šupinou a nesou 1 semeno. Semena široce oválná, hnědá, křídlatá. Opylení nastává v říjnu, šišky dozrávají za 18–21 měsíců. Během února až března se rozevírají, semínka postupně vylétávají. Dosažitelný věk 600–1000 (2000) let. Kauri začíná plodit ve věku 25–30 let. Semena si udržují životnost velmi krátkou dobu, klíčí na otevřené místech s dostatečným přístupem světla.

Agathis australisAgathis australis
Agathis australis

Využití: Velice kvalitní, lehké, pevné, snadno opracovatelné a atraktivní jantarově zlatavé až načervenalé dřevo, rovněž i pravidelný, válcovitý, téměř beze zbytků využitelný tvar kmene byly hlavní důvody pro masivní těžbu tohoto druhu po příchodu bělochů. Nejprve byly stromy využívány na stavbu lodí, ve 40. letech 19. století se rozjel dřevařský průmysl ve velkém. Dřevo z kauri se používalo na stavbu mostů, pobřežních hrází, přístavních mol, pro výrobu nábytku, střešních krytin, dřevěného dláždění chodníků apod. Další cennou surovinou, kterou strom kauri nabízel, byla jeho pryskyřice zvaná Kauri-kopál. Ta byla rovněž ve 40. letech 19. století důvodem k vzniku dalšího odvětví průmyslu využívajícího damaroň jižní. Následujících 50 let tvořila čerstvá i fosilní pryskyřice v samotném Aucklandu vývozní materiál číslo jedna, který dalece předčil vlnu, zlato a kauri dřevo. Čerstvá pryskyřice se získávala nařezáváním kůry stromů a byla používána na výrobu kvalitních laků a fermeží (až do začátku výroby syntetických laků, která ukončila poptávku po pryskyřici). Zkamenělá subfosilní pryskyřice (jantar) se sbírala a vykopávala ze země z hloubky až kolem 2 m v místech, kde původně rostly dammarové lesy. Používá se dodnes v výrobě šperků. Maorové čerstvou pryskyřici žvýkají, subfosilní používají ke svícení, topení a rozdrcenou na prášek k tetování.

Agathis australis
Agathis australis
Agathis australisAgathis australis

Před příchodem bělochů tyto lesy zde zabíraly 1 200 000 hektarů, v současnosti je to pouhých 4 tisíce ha. (Další verze původních 1 600 000 ha, dnes asi 7 tisíc ha, opravdu nevím, který údaj je správný – pozn. autorky). Dnes jsou ze zbytků pralesa národní parky a každý strom je přísně chráněný, výjimečně se může porazit jenom za účelem stavby obřadní maorské kánoe.

Rekordy druhu: Největším exemplářem současnosti je Tane Mahuta – Bůh lesa (obvod kmene 13,77 m, výška kmene 17,68 m, celková výška 51,2 m, objem kmene 244,5 m3. Věk tohoto jedince se odhaduje na 1250 let). Dalším velikánem je Te Matua Ngahere – Otec lesa (obvod kmene 16,41 m, výška kmene 10,21 m, celková výška 29,9 m, objem kmene 208,1 m3, věk se odhaduje asi na 2 tisíce let.) Oba rostou v Waipoua Forest, kde se v současnosti vyskytuje asi 85 % vzrostlých damaroní Nového Zélandu.

Agathis australis
Agathis australis

Fotografovali Vladimír Janeček, dne 11. 10. 2002 (Nový Zéland, Waipoua Forest); Gabriela Leugnerová, dne 17. 7. 2007 (šišky a pryskyřice Severočeské muzeum Liberec); Věra Svobodová, dne 14. 12. 2011 (Nový Zéland, Severní ostrov, Coromandel Peninsula).