Kyrgyzský Alatau (Кыргыз Ала-Тоо) je nejdelší horské pásmo severního ťanšanského systému táhnoucí se ve východo-západním směru v délce asi 370 km téměř od západního cípu jezera Issyk-kul až k městu Taraz (dříve Džambul). Nejvyšší část pohoří s několika vrcholy přes 4800 m se zdvihá jižně přímo nad hlavním městem Kyrgyzstánu, Biškek (dřívější Frunze).
Alamedin
Nejvyšším bodem pohoří je vrchol štítu Pik Semjonova Ťan-šanskogo, zvaného též Pik Zapadnyj Alamedin, s výškou 4875 m n. m. Tento štít spolu s dalšími dvěma štíty přesahujícími 4800 m tvoří uzávěr jedné z levých bočních větví údolního systému Alamedin, představujícího jedno z nejdelších údolí pohoří. Řeka Alamedin vytéká ze stejnojmenného ledovce spadajícího k severu od hlavního hřebene pohoří a po asi 60 km vtéká do podhorských rovin, na jejichž okraji leží město Biškek, kterým protéká. Horní větve Alamedinu, jakož i všech velkých severních údolí nejvyšší části pohoří, jsou pokryty ledovci a všechny zdejší čtyřtisícové hory jsou v horních partiích zaledněné a trvale zasněžené.
Alamedin
Podhorské roviny pod úpatím Kyrgyzského Alatau vegetačně představují typické kontinentální středoasijské stepní formace. Naproti tomu horní hranice vegetace probíhá ve zdejších horách v závislosti na biotopu a expozici obvykle mezi 4000 a 4100 m n. m. To znamená, že toto pohoří – a s trochou nadsázky samotný údolní systém Alamedin – hostí převážnou část severní středoasijské horské flóry, která je velmi bohatá.
Alamedin
Dolní část údolí Alamedin pokrývají menší porosty smrku Šrenkova (Picea schrenkiana), které jsou zespoda omezovány dosti vysoko zasahujícími vesnicemi, protože široké ústí údolí plynule přechází do podhorských stepních rovin. Nad zbytkovými smrkovými porosty je poměrně široká zóna stromovitých jalovců tvořená jalovcem polokulovitým (Juniperus semiglobosa) a jalovcem chvojkovitým (Juniperus pseudosabina, syn. J. turkestanica). Tato zóna převažuje v polohách mezi 1700 a 2200 m n. m. a je dlouhodobě, ale nikoli intenzivně využívána pastevci. Proto zde zejména okolo širokého dna údolí a v dolních bočních svazích rostou jalovce jen řídce rozptýleny a netvoří zřetelnou horní hranici.
Alamedin
Primárně stromovité jalovcové porosty se s rostoucí nadmořskou výškou mění na nízce kuželovité až keřovité formy a přibývají další dřeviny mezi nimiž převažuje bříza ťanšanská (Betula tianschanica, syn. B. turkestanica) s nízce stromovitým habitem s pokroucenými kmeny nebo jen keřovitého tvaru. Z dalších keřovitých dřevin se zde vyskytuje jeřáb ťanšanský (Sorbus tianschanica), sytě žlutokvětá růže plochotrnná (Rosa platyacantha), chvojník přesličkovitý (Ephedra equisetina), tavolník chlupatoplodý (Spiraea lasiocarpa), zimolezy (Lonicera microphylla a Lonicera stenantha z okruhu L. coerulea) a podél vodních toků několik druhů vrb a židoviník listenovitý (Myricaria bracteata).
Alamedin
Na výslunných místech stoupají poléhavé formy jalovců jako nejvýše rostoucí dřeviny až mírně přes 3000 m n. m. Hlavní horní větev údolí spadá v severozápadním směru přes sérii prahů tvořených starými morénovými valy zadržujícími tři plesa a několik bažinatých plošin se šťavnatými květnatými loukami v okolí. Z celé řady pozoruhodných bylin této oblasti jmenujme na tomto místě kupříkladu alespoň drobnosemenku Chorispora bungeana, dymnivky Corydalis fedtschenkoana a C. gortschakovii, Lagotis integrifolia, všivce Pedicularis dolichorrhiza, P. ludwigii, P. rhinanthoides nebo také P. violascens, bezlodyžnou reveň Rheum spiciforme, rozchodnici Rhodiola semenovii, kropenáč Swertia marginata, velmi efektní bodlák Schmalhausenia nidulans, plstnatou řimbabu Pyrethrum leontopodium, netradičně zbarvený upolín Trollius lilacinus nebo nizoučkou krásku Waldheimia tridactylites.
Alamedin
Jižně od hlavního hřebene Kyrgyzský Alatau se horský reliéf výrazně mění. Nedaleko na jihovýchod od sedla Alamedin (4050 m) leží významné rozvodí mezi dvěma velmi rozlehlými a plochými údolními kotlinami, z nich Východní Karakol je odvodněna do řeky Ču končící svůj tok v nížinách Kazachstánu západně od Balchašského jezera a Západní Karakol odvádí vody do řeky Naryn, která odtéká do Ferganské kotliny v Uzbekistánu, odkud jako Syrdarja pokračuje územím Kazachstánu do Aralského moře.
Alamedin
Fotografováno ve dnech 20. 7. až 2. 8. 1988, expedici podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.