ALBIZIA JULIBRISSIN Durazz. – albízie růžová

Syn.: Mimosa julibrissin Scop., Acacia julibrissin (Durazz.) Willd.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité (Mimosoideae Candolle)

Rozšíření: Oblast od Íránu a Ázerbajdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, hojně se vysazuje například i v celém Středozemí, na ostrovech Makaronésie a na jihu USA. U nás se pěstuje pouze ojediněle jako kbelíková rostlina, která se musí přezimovat v bezmrazém prostoru.
Popis: Opadavý strom, který dorůstá i přes 10 m výšky. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene šedá a brázditá. Listy až 25 cm dlouhé, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, z nichž se každý skládá z dalších 15–30 párů lístků. Tyto lístky se na noc a při vysokých teplotách skládají. Květenství terminální, tvořené mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, okrajové samčí. Na květu jsou nápadné růžové, různě rozložené tyčinky s nitkami. Plodem je 10–20 cm dlouhý lusk. Kvete od května do září.


Využití: Tento druh albízie se pěstuje pro okrasu v parcích, zahradách i jako alejový strom v ulicích. U nás se pokusně pěstovala albízie i celoročně venku (teplá a chráněná poloha), několik let rostla i kvetla, ale nepřežila nepříznivý průběh některých extrémních zim.
Poznámka: Rodu propůjčil své jméno italský šlechtic Filippo del Albizzii.


Fotografováno ve dnech 27. 6. 2006 (Lubomír Rak: Francie, Aix-en-Provence) a 18. 8. 2009 (Tomáš Mrázek: Francie, kemp v Bagnères de Bigorre).