Ulisse Aldrovandi (Aldrovandus) se narodil 11. 9. 1522 v Bologni, zemřel 4. nebo 10. 5. 1605 tamtéž. Byl to italský přírodovědec, zoolog i botanik.

Vystudoval humanitní vědy a práva v Boloni a Padově. V červnu 1549 byl uvězněn pro kacířství, v domácím vězení byl do dubna 1550. Dále studoval filozofii a medicínu, které absolvoval v roce 1553. Od roku 1554 učil logiku a filozofii na univerzitě v Boloni. V roce 1559 se stal profesorem filozofie, v roce 1561 byl prvním profesorem přírodních věd v Boloni. Jeho zájmy zahrnovaly botaniku, zoologii, geologii. Od roku 1551 podnikal výzkumné cesty do italských hor a na pobřeží, sbíral rostliny. Jeho cesta do pohoří Sibylline v roce 1557 je považována za první expedici takového druhu v Evropě.
Ze svých sběrů vytvořil kabinet kuriozit (předchůdce muzea), kde měl asi 7000 vzorků přírodnin. Jejich seznam sepsal v roce 1595. V herbáři měl asi 4760 herbářových položek, které později získala univerzita v Boloni. Pod jeho vedením byla založena v roce 1568 botanická zahrada v Boloni, jedna z prvních v Evropě (Orto Botanico dell´ Universita di Bologna), kterou později řídil.
V průběhu let měl spory s lékárníky a lékaři a byl na 5 let zbaven veřejných funkcí a hodností. Na zásah papeže Řehoře XIII., který byl jeho příbuzným, mu byly hodnosti navráceny.
Jeho rukopisy se týkají entomologie, ornitologie, zajímali ho hadi, ryby, zabýval se i dendrologií (např. díla Ornithologiae, hoc est de avibus historia libri XII z let 1599–1603), De animalibus insectis libri septem z roku 1602). Sepsal oficiální lékopis Antidotarii Bononiensis Epitome (1574), kde popisoval složení a vlastnosti léčiv, lékopis se stal základním vzorem pro takové práce.

K. Linné a francouzský přírodovědec G. L. Leclerc, hrabě de Buffon (1707–1788), ho nazvali otcem přírodovědeckého výzkumu. Na jeho počest byla pojmenována Aldrovanda L., aldrovandka, Droseraceae.
Aldrovanda vesiculosa