ALEURIA AURANTIA (Pers.) Fuckel – mísenka oranžová / tanierovka oranžová

Syn.: Helvella coccinea Bolton, Peziza aurantia Pers., Peziza aurantia var. stipitata W. Phillips, Peziza coccinea Huds., Scodellina aurantia (Pers.) Gray
Česká jména: mísenka oranžová, kustřebka oranžová
Čeleď: Pyronemataceae Corda – ohnivkovité

Aleuria aurantia

Aleuria aurantia

Rozšíření: Je rozšířená v celém mírném pásu severní polokoule. Uvádí se i výskyt v jižní části Jižní Ameriky.

Ekologie: Najdeme ji v květnu až listopadu nejčastěji na vlhké písčité nebo jílovitopísčité půdě, na různých stanovištích v nížinách i pahorkatinách: hlavně kolem lesních cest a na okraji lesů, ale i v parcích, zahradách, na vlhkých loukách. Objevuje se většinou ve velkých houfech.

Popis: Plodnice mají průměr 2–10 cm, zpočátku jsou téměř kulovité, pak miskovité s nepravidelným okrajem, ve stáří až ploše talířovitě rozložené, zprohýbané a laločnaté. Nemají třeň, jsou široce přisedlé k zemi. Vnitřní strana plodnice je hladká, má oranžovou, žlutočervenou až rumělkově červenou barvu. Vnější plodná strana je jemně plstnatá, světle oranžová, krémově růžová až bělavá. Dužnina je tenká a křehká, vodnatá, vůně a chuť nevýrazná. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, na povrchu síťnaté, o velikosti 17–24 × 9–11 µm, se dvěma olejovými kapénkami.

Záměny: Podobná, ale mnohem menší je mistička oranžová (Melastiza chateri) s krátkými tmavými chloupky na okraji. Vzácný ohnivec šarlatový (Sarcosscypha coccinea) má krátké stopky, šarlatovou barvu a roste na jaře na větévkách, pohárovka ohnivá (Caloscypha fulgens) roste ve vyšších polohách na vápencových podkladech pod jedlemi a má vnější stranu tmavou.

Ohrožení a ochrana: Podle Červeného seznamu hub ČR je mísenka oranžová zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost – téměř ohrožené druhy (NT).

Poznámka: Je to houba jedlá i za syrova, ale málo vydatná, hodí se spíš jako ozdoba do salátů a do nakládaných hub.

Aleuria aurantia
Aleuria aurantia

Fotografováno ve dnech 5. 10. 2008 (Věra Svobodová: Šumava, u Antýglu) a 28. 6. 2007 (Martin Chochel: Třeboňsko).