Čeleď: Alliaceae C. Agardh – česnekovité; Amaryllidaceae Jaume St.-Hil. – amarylkovité
Allium oleraceum
Rozšíření: Je rozšířen na většině evropského kontinentu, ve Skandinávii roste na jihovýchodním i severozápadním pobřeží, chybí v jižní části Balkánského poloostrova a v jižní Itálii.
Ekologie: Osídluje velmi široké spektrum stanovišť. Nejčastěji listnaté lesy, křovinaté a skalnaté stráně, xerotermní trávníky, skály, zarůstající sutě, dále na okrajích polí, mezofilních loukách a v příkopech u cest. Roste na různých typech substrátů; na mělkých i hlubokých, písčitohlinitých až jílovitých, střídavě vlhkých až suchých, minerálně středně silných půdách s mírně kyselou až mírně alkalickou reakcí. V lesích nejčastěji ve společenstvech svazů Carpinion a Alnion incanae a dále v akátinách. Na zastíněných stanovištích je často sterilní, vytváří spíše rozvolněné porosty.
Popis: 25–100 cm vysoký geofyt s 2–4, na vrcholu tupě zaoblenými až špičatými, polooblými až smáčknutými listy. V dolní části je čepel listů dutá, na líci žlábkovitá. Voní po česneku, ale je chuti mdlé (velmi užitečný znak na odlišení od podobného, ale palčivého druhu A. vineale). Cibuli má téměř kulovitou. Lichookolík je polokulovitý až kulovitý, řídký, s (0–)5–40 květy, vždy s vřetenovitými pacibulkami; květní stopky jsou 15–60 mm dlouhé, různě dlouhé, zploštělé či křídlaté, vnější za květu převislé. Okvětí zvonkovité, okvětní lístky ca 7 mm dlouhé, 2,5–3,0 mm široké, na vrcholu hrotité, bělavé s různým nádechem (zeleným, růžovým, červeným až hnědým) vždy se zřetelně tmavší střední žilkou, vnější úzce vejčité, vnitřní eliptické; tyčinky kratší než okvětí, nitky 4,5–5,5 mm dlouhé, na bázi krátce (ca 1,5 mm) rourkovitě srostlé, prašníky žluté nebo červené; semeník za květu úzce obvejcovitý, cca 4krát delší než široký, na vrcholu zaobleně uťatý. Toulec je až 20 cm dlouhý, dvoucípý, bylinný, vytrvávající, cípy kopinaté, nestejně dlouhé. Tobolky se vytvářejí jen zřídka. Kvete od července do září.
Využití: Česnek planý se stal oblíbeným objektem studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nekončící řada studentů se pod vedením Martina Duchoslava zabývá jeho způsoby rozmnožování a populační dynamikou. Kulinářské využití sice nemá, ale hrabošům a jiným škůdcům zachutnal až příliš.
Poznámka: Polyploidie – v současnosti jsou známy čtyři cytotypy česneku planého. Triploidní 2n = 3x = 24 byl zatím nalezen pouze v Rusku a Maďarsku. Další cytotypy jsou nerovnoměrně rozšířeny v rámci celé Evropy (nejčastěji tetraploidní 2n = 4x = 32, méně pentaploidní 2n = 5x = 40 a ojediněle hexaploidní 2n = 6x = 48). V České republice jsou známy jen tři cytotypy. Na rozdíl od zbytku Evropy je nejčastější pentaploidní cytotyp, následuje ho hexaploidní, nejméně častý je tetraploidní cytotyp. Vzrůst ploidní úrovně ovlivňuje mj. počet květů rostliny. Hexaploidní jedinci mají viditelně nejméně květů (cca 0–3 květy na květenství), ale narozdíl od ostatních cytotypů jsou schopni samoopylení.
Allium oleraceumAllium oleraceum
Fotografováno při začátku kvetení na pokusné zahradě v Olomouci (koncem června 2005), v květu 8. 8. 2007 (Jihlavsko) a 8. 8. 2007 (receptivní blizna připravená na opylení, Jihlavsko).

Doplňková literatura:
JÍROVÁ A. (2007): Reproductive biology and phenology of Allium oleraceum cytotypes.- [Dipl. práce, depon. in: Knihovna katedry botaniky PřF UP Olomouc].
ŠAFÁŘOVÁ L. (2004): Cytogeografie a cytoekologie polyploidního komplexu Allium oleraceum na území České republiky. – [Dipl. práce, depon. in: Knihovna katedry botaniky PřF UP Olomouc].