Syn.: Rhipidodendrum dichotomum (Masson) Willd.
Česká jména: aloes (Presl 1846)
Čeleď: Asphodelaceae Juss. – asfodelovité; Liliaceae Juss. – liliovité; Xanthorrhoeaceae Dum. – žlutokapovité
Aloe dichotoma
Rozšíření: Vyskytuje se v Namibii a na západě Jihoafrické republiky, především v provincii Severní Kapsko.
Ekologie: Roste na vyprahlých kamenitých stanovištích, ve vegetaci sukulentů a v různých typech suchých trávníků; provází území s velmi nízkými úhrny srážek, ať už přicházejí v létě nebo v zimě. Dnes jsou známy spíše jednotlivě rostoucí jedinci, v minulosti tvořil častěji i souvislé „lesíky“. Kvete v zimě.
Aloe dichotoma
Popis: Bizarní stromek s opakovaně dichotomicky větveným kmenem, dorůstá výšky 3–9 m. Listy tvoří spirálovité růžice na koncích větví, nejčastěji v počtu 10–20, jsou čárkovitě kopinaté, 20–50 cm dlouhé a 2–5 cm široké, lehce vypouklé až mělce žlábkovité, šedozelené. Květenství je přímé, latovité, 15–30 cm dlouhé, s 3–5 větvemi; listeny jsou trojúhelníkovité, 4–8 mm dlouhé; květní stopky jsou 0,5–1 cm dlouhé, nesou břichatě válcovité, asi 2,5 cm dlouhé, citrónově až kanárkově žluté trojčetné květy; vnější okvětní lístky jsou v dolní třetině srostlé, vnitřní jsou volné; tyčinky jsou vyniklé; svrchní semeník je 6–9 mm dlouhý. Plody jsou 3–4,5 cm dlouhé žlutohnědé tobolky.
Ohrožení a ochrana: Aloe dichotoma je v Červeném seznamu IUCN klasifikována jako zranitelný druh (VU). Rovněž je zařazen na seznam mezinárodní úmluvy o obchodu s přírodninami CITES.
Využití: Původní obyvatelé jižní Afriky – Sanové – si z vydlabaných větví tohoto stromu vyráběli toulce na šípy.
Poznámka: V rámci druhu se rozlišují 3 poddruhy, někdy uvažované jako samostatné druhy (kromě popisované ještě Aloe pillansii a Aloe ramosissima). První má většinou nicí květenství, druhý je spíše keřovitého vzhledu a výjimečně dorůstá výše než 2 m.
Aloe dichotomaAloe dichotoma
Aloe dichotoma
Fotografovala Olga Urbánková, v únoru 2011 (Namibie, Giants Playground).