Syn.: Aloe forbesii Balfour f.
Česká jména: aloes (Presl 1846)
Čeleď: Asphodelaceae Juss. – asfodelovité; Liliaceae Juss. – liliovité; Xanthorrhoeaceae Dum.
Aloe perryi
Rozšíření: Endemit jemenských ostrovů Sokotra a Samha.
Ekologie: Suché kamenité oblasti, roviny nebo mírné svahy, primárně na vápencovém plató, příležitostně na písečných planinách nebo v granitových horách, do nadmořské výšky 900 m.
Aloe perryi
Popis: Bezlodyžná sukulentní bylina, 80–120 cm vysoká, silně dužnaté listy v růžici, až 60 cm dlouhé, zašpičatělé, mečovitě zahnuté, na okrajích s mělkými ostnitými zuby. Květní stvol přímý, větvený, květenství je hrozen, květy trubkovité, poupata světle červená, rozkvetlé květy žlutočervené až žlutooranžové, plod je tobolka.
Využití: Šťáva z listů se využívá v lidovém léčitelství.
Aloe perryiAloe perryi
Aloe perryi
Ohrožení a ochrana: Je uvedena v Červeném seznamu rostlin IUCN. V současné době je na ostrovech dosti rozšířená, avšak z hlediska ohrožení je hodnocena jako potenciálně zranitelná (VU) změnami klimatu a sběrem.
Aloe perryi
Fotografováno dne 22. 4. 2010 (Jemen, ostrov Sokotra, Firmihin).