Syn.: Aloe audhalica Lavranos et Hardy, Aloe dhalensis Lavranos
Čeleď: Asphodelaceae Juss. – asfodelovité; Liliaceae Juss. – liliovité; Xanthorrhoeaceae Dum.
Aloe vacillans
Rozšíření: Endemit malého území na jihozápadě Arabského poloostrova v Saúdské Arábii a Jemenu. Zde je jedno z druhotných vývojových center rodu Aloe, dnes se zde vyskytuje kolem 20 druhů.
Ekologie: Provází skalní štěrbiny i kamenné tarasy v nadmořských výškách 1300–3000 m.
Aloe vacillans
Popis: Bezlodyžná sukulentní rostlina (listový sukulent) s přízemní růžicí listů, u sterilních rostlin se lodyha nevytváří. Listy jsou 30–40(–50) cm dlouhé a 7–15 cm široké, v růžici vzpřímené, šedě ojíněné, na okraji s hnědočerveným proužkem, který zabírá i drobné, o 7–8 mm oddálené, asi 2 mm dlouhé měkké zoubky. Květenství je až 1 m vysoké, zpravidla rozvětvené, s 10–12 mm dlouhými, vejčitými, zašpičatělými listeny; květy jsou nicí, na 5–12 mm dlouhých stopkách, asi 3 cm dlouhé, žluté nebo oranžově červené, lysé. Plody jsou tobolky. Barva květů se může lišit v jednotlivých regionech.
Využití: Podobně jako u dalších druhů rodu je i šťáva z Aloe vacillans využívána v lidovém léčitelství.
Aloe vacillansAloe vacillans
Aloe vacillansAloe vacillans
Aloe vacillans
Aloe vacillans
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 15. a 17. 2. 2010 (Jemen, Jabal Haráz: Hajjarah; Jabal Bura: Magáda).