Syn.: Agaricus adnatus W. G. Sm., Agaricus gemmatus Fr., Agaricus junquilleus Quél., Amanita adnata (W. G. Sm.) Sacc., Amanita gemmata (Fr.) Gillet, Amanita junquillea Quél., Amanita junquillea var. exannulata J. E. Lange, Amanita muscaria var. gemmata (Fr.) Quél., Amanitaria gemmata (Fr.) E.-J. Gilbert, Amanitopsis adnata (W. G. Sm.) Sacc., Amanitopsis gemmata (Fr.) Sacc., Venenarius gemmatus (Fr.) Murrill
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Rozšíření: Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Roste celkem hojně v lesích všech typů, především pod borovicemi. Objevuje se od května do října, většinou jednotlivě.
Popis: Klobouk má průměr 3–11 cm, zpočátku je polokulovitý, později sklenutý až ploše rozložený se zřetelně rýhovaným okrajem. Má slámově žlutou až světle okrovou barvu, ve středu klobouku je tmavší, stářím bledne. Povrch je slabě lesklý, za vlhka lepkavý, s bělavými útržky plachetky, často i holý. Lupeny jsou husté, trvale bílé, u okraje klobouku jsou zaoblené. Třeň je 6–11 cm dlouhý, do 1,5 cm tlustý, válcovitý, nahoře zúžený, dole rozšířený do malé kulovité hlízy obalené nepatrnou přirostlou pochvou s odstávajícím okrajem. Má bělavou barvu, povrch slabě vločkatý nebo hladký. V horní části má nepravidelný jemný blanitý až pavučinovitý prsten, který časem mizí. Dužnina je tenká, měkká, bílá, na řezu nemění barvu. Vůně i chuť je nevýrazná. Výtrusný prach je bílý.
Záměny: Může být zaměněna s muchomůrkou citrónovou (Amanita citrina), také mírně jedovatou, nebo se žlutě zbarvenými holubinkami, například holubinkou hlínožlutou (Russula ochroleuca). Podobná je i vzácná muchomůrka Eliina (Amanita eliae).
Poznámka: Je slabě jedovatá, otrava se dostaví při požití většího množství plodnic.
Fotografováno ve dnech 15. a 18. 5. 2008 a 21. 6. 2009 (Česko, u Roztok).