Syn.: Agaricus phalloides Vaill. ex Fr., Amanita citrina sensu Stevenson, Amanita mappa sensu Massee, Amanita phalloides var. alba Costantin et L. M. Dufour, Amanita viridis Pers., Amanitina phalloides (Vaill. ex Fr.) E.-J. Gilbert, Fungus phalloides Vaill.
Další česká jména: muchomůrka hlíznatá
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Rozšíření: Biotopy mírného pásma.
Ekologie: Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu, nejčastěji je nalézána na teplých jižních stráních, výjimkou ale nejsou ani mrazové kotliny. Roste především v listnatých lesích od července do podzimu, a to pod duby, ale také habry a buky. Vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích. Vyrůstá jednotlivě nebo v menších skupinkách.
Popis: Klobouk o průměru 6–16 cm je zprvu sklenutý, posléze rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý. Zabarvení klobouku je od bíložlutého přes žlutozelené až po zelenohnědé (olivové). Třeň je dole kyjovitě ztlustlý, 7–15 cm vysoký, pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý s málo zřetelnými zelenými šupinami, vyrůstá z pochvy („kalich smrti“). Prsten je zřetelný, bílý, hladký, někdy ale může u starších plodnic chybět. Lupeny jsou 0,8–1,2 cm vysoké, bělavé. Dužnina je bílá, jen těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá. Chuť a vůně nevýrazné, nasládlé. Výtrusy jsou mírně elipsoidní o rozměrech 8–10 × 7–8 μm, hladké s tukovou kapkou. Výtrusný prach je bílý.
Záměny: Především za jedlé pošvatky (když chybí prsten), dále bílé pečárky. Prokázány jsou také záměny za holubinky, v mládí za pýchavky nebo mladé hříbky aj. Zajímavá je záměna za kukmák Volvariella volvacea rostoucí v Asii. Této záměny se dopouštějí především asijští přistěhovalci.
Poznámka: Uvádí se jako nejjedovatější druh houby u nás, má i čistě bílou formu. Nejčastější příčina smrtelných otrav houbami.
Fotografováno ve dnech 25. 7. a 8. 9. 2006 (Martin Chochel: Děčínsko, Malá Veleň) a 2. 8. 2009 (Věra Svobodová: okolí Roztok).