Syn.: Agaricus excelsus Fr., Agaricus spissus Fr., Agaricus validus Fr., Amanita ampla Pers., Amanita cariosa Fr., Amanita excelsa (Fr.) P. Kumm., Amanita excelsa var. spissa (Fr.) Neville et Poumírat, Amanita excelsa var. valida (Fr.) Wasser, Amanita spissa var. ampla (Pers.) Veselý, Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Veselý, Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Cetto, Amanita spissa var. excelsa (Fr.) Dörfelt et I. L. Roth, Amanita spissa var. valida (Fr.) E.-J. Gilbert, Venenarius excelsus (Fr.) Murrill
Česká jména: katmanka tuhá (Opiz 1852), katmanka tlustá (Velenovský 1920), muchomůrka šedivka (Veselý 1972, Antonín 2006)
Slovenská jména: muchotrávka hrubá (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Amanita spissa
Rozšíření: Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule a v Austrálii.
Ekologie: Vyrůstá v červnu až listopadu na nevápenatých půdách, v jehličnatých i listnatých lesích, obvykle ve velkém množství.
Popis: Klobouk je v mládí polokulovitě klenutý, později až plochý, má průměr 5–20 cm, okraj hladký. Má šedohnědou nebo popelavou barvu, je pokrytý bělavými nebo našedlými bradavkami, často uspořádanými do soustředných kruhů, ale může být i lysý. Vzácně bývá klobouk bílý (forma alba). Lupeny jsou volné, husté, bělavé, široké až 12 mm, ke třeni se zužují. Třeň je vysoký 8–12 cm, v mládí plný, později s vatovitou výplní až dutý, nahoře zúžený, dole ztlustlý v protaženou hlízu, na hlíze jsou jeden až dva neúplné pásy bradavek, pochva chybí. Na vrcholu je jemně rýhovaný, pod prstencem hladký nebo s bílými šupinkami. Prstenec je po roztržení závoje velký, bílý, blanitý, s rýhovanou svrchní stranou. Dužnina je tlustomasá, bělavá, někdy lehce hnědne. Chuť je nevýrazná, vůně po starých bramborách až slabě ředkvová. Výtrusný prach je bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, krátce vejčitě elipsoidní, velikosti 9–10 × 7–8 µm, amyloidní.
Amanita spissaAmanita spissa
Amanita spissa
Záměny: Může být zaměněna za jedovatou muchomůrku tygrovanou (Amanita pantherina), ta se liší především rýhovaným okrajem klobouku, hladkým prstenem a hlízou vždy alespoň s náznakem pochvy. Podobná je i méně častá muchomůrka porfyrová (Amanita porphyria) se skoro hladkým kloboukem a výrazně odsazenou hlízou, je také jedovatá.
Využití: Jedlá houba horší jakosti, v některých atlasech je uváděna jako nejedlá.
Poznámka: Amanita spissa var. valida (muchomůrka šedivka hnědnoucí) a Amanita spissa var. excelsa (muchomůrka vznešená) byly dříve považovány za samostatné druhy.
Amanita spissa
Amanita spissa
Fotografováno ve dnech 18. 6. a 5. 7. 2008 (okolí Roztok a Jizerské hory).