Syn.: Aronia alnifolia Nutt.
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Amelanchier alnifolia
Rozšíření: Severní Amerika – Aljaška, západní Kanada (po Saskatchewan), severozápad USA. V České republice je občas pěstován. Výskyt jednoho zplanělého jedince byl zaznamenán v Českém Krumlově, dosti pravděpodobně se však jedná spíše o dlouhodobý pozůstatek kultury.
Ekologie: Roste na skalnatých pobřežích, útesech, kamenitých svazích, také na loukách, v křovinách, v otevřených lesích a v jejich lemech, v nadmořských výškách 0-3600 m n. m.
Amelanchier alnifolia
Popis: Vzpřímený keř až malý strom (do 10 m výšky). Borka hnědá, šedohnědá nebo světle hnědá. Pupeny vejcovité, špičaté, tmavě vínově červené. Listy již za květu vyvinuté, lysé nebo na letorostech se zbytky odění, kožovité, zelené až modrozelené. Čepel eliptická nebo vejčitá, 3–4,5(–5) cm dlouhá, 1,8–3,5(–4) cm široká, na vrcholu zaokrouhlená až tupě špičatá, na bázi zaokrouhlená až srdčitá. Listový okraj většinou již od báze, u listů z letorostů cca od poloviny hrubě pilovitý. Zuby v počtu 1–5 na 1 cm délky strany čepele, bez osinkaté špičky, dopředu směřující. Květenství hroznovitá, 3–5(–5,5) cm dlouhá se 7–11 květy, vzpřímená, hustá a kompaktní. Květní stopky krátké, 8–13 mm dlouhé. Květy 1,5–2 cm velké, vonící po květech hrušní. Češule 2,5–3 mm v průměru, zpočátku vlnatě chlupaté, již během kvetení olysávající. Kališní lístky 2,5–3,0 mm dlouhé, 1,0–1,5 mm široké, uvnitř vlnatě chlupaté, vně lysé nebo slabě chlupaté, na plodu nazpět ohnuté. Korunní lístky bílé, úzce obvejčité, 7–9 mm dlouhé, 2–4 mm široké. Čnělky v různé délce navzájem srostlé, výrazně převyšující okraj češule. Vrchol semeníku a ústí malvice hustě vlnatě chlupaté. Nejdolejší plodní stopky 10–14 mm dlouhé. Plody (malvice) kulovité, 8–9 mm v průměru, zprvu tmavě červené, později až modročerné, ojíněné, sladké a šťavnaté.
Kvete v dubnu až květnu, plody dozrávají od druhé půlky června do července.
Amelanchier alnifolia
Amelanchier alnifolia
Záměny: V České republice jsou pěstovány a zplaňují také další druhy muchovníků, někdy dosti podobné. Nejčastěji se pěstuje a zplaňuje muchovník klasnatý (Amelanchier spicata), který má jemněji zubaté listy se zuby zakončenými osinkatou špičkou. Muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii) byl zaznamenán zplanělý v okolí Nových Hradů a v parku v Průhonicích. Oba druhy pocházejí ze Severní Ameriky. Evropský druh muchovník oválný (Amelanchier ovalis), zasahující až na Slovensko, je pěstován jen zřídka a nezplaňuje, přesto bývá v české botanické literatuře často uváděn jako jediný zástupce rodu.
Využití: Je pěstován pro chutné plody (saskatoon berry), ze kterých se lisuje šťáva nebo se z nich vyrábějí džemy a kompoty. Je ceněn pro brzkou dobu plodu, samosprašnost a mrazuvzdornost (údajně vydrží až -40 °C, květy dobře snáší jarní mrazíky).
Amelanchier alnifolia
Amelanchier alnifolia
Fotografovali Jan Prančl, dne 10. 7. 2009 (Kanada, Britská Kolumbie, Nakusp, Upper Arrow Lake) a Karel Bergmann, jaro 2013 (Kanada, Alberta, Calgary, Bowmont Park).

Literatura:
Lepší P. et Lepší M. (2008): Adventivní výskyt muchovníků (Amelanchier) v České republice. Zprávy Čes. bot. společ. 43(2): 209–230.