Karel Slavoj Amerling se narodil dne 18. září 1807 v Klatovech, zemřel 2. listopadu 1884 v Praze.
Lékař, pedagog, popularizátor věd, český národní buditel. Studoval na gymnáziu v Klatovech, pak na univerzitě ve Vídni a Praze, v roce 1836 získal doktorát medicíny. Otevřel si vlastní lékařskou praxi. Od roku 1833 byl asistentem Jana S. Presla, byl také správcem sbírek hraběte Kašpara ze Šternberka.
V roce 1842 založil na pražském Novém Městě vzorovou školu – vzdělávací ústav Budeč, který měl sloužit k přípravě učitelů, a to i žen (nacházel se v místech dnešního křížení ulic Žitná a V Tůních). Většinu posluchačů tvořili učitelé a adepti učitelství, avšak docházeli sem i příslušníci jiných profesí. Součástí Budče byla také zahrada, ve které byly rostliny uspořádány systematicky i podle svého geografického rozšíření. Škola měla i svou knihovnu s tiskařským vybavením, vydávala také vlastní časopis zvaný Posel z Budče. Amerlingovu Budeč lze hodnotit jako významné středisko obrozeneckého a vlasteneckého života tehdejší Prahy. Celý projekt nakonec bohužel skončil finančním krachem.
V roce 1848 byla v Praze zřízena první hlavní škola s českým vyučovacím jazykem. Jejím ředitelem byl jmenován právě Karel Slavoj Amerling. Při škole byl zřízen i učitelský kurz. Ten se pod Amerlingovým vedením přeměnil v první český učitelský ústav. Na jeho popud byla založena v roce 1869 Fysiokratická společnost, která se zabývala přírodovědným výzkumem a jeho praktickou aplikací především v zemědělství. V roce 1871 se stal Amerling ředitelem nově založeného pražského ústavu pro slabomyslné Ernestinum.
Jeho literární dílo je rozsáhlé, věnoval se přírodním i společenským vědám. Vedle knih Fauna, čili, Zvířena česká (Praha 1852) nebo Karla Amerlinga Orbis Pictus, čili, Svět v obrazích (Praha, 1852) je třeba i autorem libreta zpěvohry Budečské jesličky pro dětské divadlo.
K rostlinám mají nejblíže Amerlingovy knihy:
