Syn.: Ammophila arundinaceae Host, Ammophila littoralis (P. Beauv.) Rothm., Ammophila pallida (C. Presl) Fritsch, Arundo arenaria L., Arundo littoralis Steud., nom. inval., Calamagrostis arenaria Roth, Diarrhena littoralis (P. Beauv.) Raspail, Phalaris ammophila Link, nom. illeg., Phalaris maritima Nutt., nom. illeg., Psamma ammophila Link, nom. illeg., Psamma arenaria (L.) Roem. et Schult., Psamma littoralis P. Beauv., Psamma pallida C. Presl, Psamma pallida J. Presl
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Ammophila arenaria
Rozšíření: Původní rozšíření zahrnovalo většinu pobřežních oblastí Evropy – pobřeží Atlantiku, Severního, Baltského, Středozemního i Černého moře, stejně tak pobřeží severní Afriky (zřejmě včetně Kanárských ostrovů) a středozemní a černomořské pobřeží v Asii. Druhotný výskyt je nyní znám i z dalších kontinentů: z atlantického i pacifického pobřeží Severní Ameriky, z Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, Nového Zélandu i Havajských ostrovů.
Ekologie: Typický druh zazemňujících se přímořských dun, jimiž prorůstá silnými, rychle rostoucími oddenky, a přispívá tak k jejich stabilizaci. Udává se, že oddenek se za půl roku prodlouží asi o 2 m.
Ammophila arenaria
Popis: Dosti statná vytrvalá výběžkatá tráva vysoká 50–120 cm, tvoří shluky výhonů; oddenek je tlustý, prodloužený; stébla jsou přímá, lysá. Listy jsou 0,2–0,6(–1) m dlouhé a 2–6 mm široké, tuhé, svinuté, na vnitřní straně chlupaté, pokryté bílým voskovitým povlakem, na vrcholu ostře špičaté; jazýček je blanitý, 1–3 cm dlouhý, lysý; pochvy jsou až bázi otevřené. Květenství je válcovitý lichoklas 7–22 cm dlouhý a 1–2,5 cm široký, větve jsou přitisklé k vřeteni; klásky jsou jednokvěté, 1–1,5 cm dlouhé, zploštělé; plevy jsou chrupavčité, kopinaté, 1–1,5 cm dlouhé, na vrcholu špičaté; plucha je kopinatá, 0,8–1,2 cm dlouhá, kýlnatá, 5–7žilná, těsně pod dvouzubým vrcholem krátce osinatá. Plodem je okoralá obilka asi 4 mm dlouhá.
Využití: Rostliny se využívají na zpevňování písečných dun; zejména vzhledem k tomu, že dobře snášejí zasolení, je jejich největší uplatnění v přímořských oblastech. To je hlavním důvodem, proč se dnes s tímto druhem setkáváme i na mnoha místech, kde není původní. Na druhé straně se dokáže intenzivně spontánně šířit a na nepůvodních lokalitách utlačuje autochtonní vegetaci a zarůstá prostředí vhodné pro hnízdění mnoha druhů ptáků.
Poznámka: Do rodu Ammophila náleží 2–3 druhy. Druhový status má ještě Ammophila breviligulata, která je původní ve východní části Severní Ameriky, od ní někteří autoři oddělují ještě druh Ammophila champlainensis, který se vyskytuje v nevelké oblasti u jezera Ontario. Z Evropy byl popsán ještě taxon Ammophila ×baltica, v němž byl prokázán kříženec s třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos); správně se tedy jmenuje ×Ammocalamagrostis baltica.
Ammophila arenaria
Ammophila arenaria
Fotografováno dne 26. 7. 2016 (Belgie, De Panne, rezervace Westhoek).