Milí čtenáři,
stejně jako každý rok vám předkládáme anketu, která se snaží mezi rostlinami najít vaše favority, odhalit, které druhy rostlin máte nejraději. Vzhledem k tomu, že v roce 2013 je řada článků i akcí na serveru BOTANY.cz spojena se 400. výročím úmrtí prvního českého botanika Adama Zalužanského ze Zalužan, bude i letošní anketa vzpomínkou na toto jubileum.

Zkuste si představit, že žijete v době císaře římského a krále českého Rudolfa II., že jste lidé pozdní renesance. Jak byste asi vybírali oblíbenou rostlinu na konci 16. století? Měli byste k výběru stejné druhy jako dnes? Hmm… to asi ne, tolik byste jich určitě neznali. A zajímalo by vás, který druh je u nás původní či nepůvodní? Jistě ne, snad byste i věděli, že určitá rostlina je exotická, ale na vlastní výběr by to zřejmě vliv nemělo. I když právě rostliny z jižních zemí byly nezřídka více ceněné, vždyť zrovna ony byly těmi starými a zaručenými druhy, o kterých psal už velký Theophrastos či Plinius. Kritérium ohroženosti druhu a jeho ochrany byste v úvahu nebrali vůbec, snad by vás jen více zaujaly rostliny hůře dostupné, nejspíše cizokrajné. Zvláštní úctě se těšily například některé druhy z Kréty a Gargana. Asi by vás dost zajímalo, jaký vám ta či ona rostlina přináší užitek, dobře byste také věděli o všech, o kterých se píše v bibli. Ale určitě byste rostliny hodnotili i z hlediska ryze estetického.

Zapomeňme na chvíli na náš svět i naše znalosti o rostlinách a přibližme se malinko botanice rudolfínské doby. Letos v této anketě nás rozhodně nezajímají nejnovější objevy, nebudeme brát ohled na původnost rostlin a vlastně nás ani nezajímají tak do detailu přesné druhy.
Vybrali jsme pro vás několik jmen rostlin z druhé knihy Zalužanského spisu Methodi herbariae libri tres z roku 1592 a hned je také přiřadili k větším skupinám rostlin příbuzných – přesně tak, jak to kdysi udělal i Adam Zalužanský. Vybírejte dle vlastní nejmilejší libosti z těchto níže uvedených rostlin, ale zkuste se třeba také hned zamyslet nad celou skupinou, do které onen vybraný „druh“ tehdy patřil. Zřejmě se budete občas divit, protože jsou to skupiny z dnešního pohledu chvílemi zvláštní. Vámi vybranou vítěznou rostlinu si pak i s celou její skupinou představíme mnohem detailněji, zkusíme najít důvod, který všechny tyto rostliny kdysi spojil do příbuzenského svazku. A řekneme si také, jak se na to dívá botanika dnes.
Sgrafito
Tedy vybírejte:

  • Tuber – hlivy: houby k Zalužanskému určitě patří, právě jimi zahájil svou botanickou systematiku. Pod jménem Tuber se tehdy skrývaly například lanýže. Na světě ale není pouze lanýž, pokud vás fascinuje třeba jen muchomůrka stojící v mechu, hlasujte pro Tuber.
  • Muscus palustris – mech: i mechorosty k renesanci patří, ale byly chápány trošku šířeji než dnes – spojovaly se i s řasami, lišejníky a dokonce i korály. V tomto konkrétním případě nehledejme žádný dnešní druh, milujete-li nadevše pohled na mechem pokrytá místečka, či lišejníky na stromech, svůj hlas odevzdejte právě sem.
  • Lilium – lilium: lilií znal Zalužanský hned několik. Počítal k nim například i konvalinku a řebčík, znal lilii bělostnou, martagon i cibulkonosnou. Všechny tyto lilie pak přiřadil do obří skupiny rostlin, kam patřily i trávy, ostřice, orchideje a vše, co se dříve označovalo jako Liliaceae. Takže jste-li pěstitel lilií, šafránů, či milovník ostřic, ale třeba i lovec orchidejí, určitě hlasujte pro lilii!
  • Fagopyrum – pohanka: užitečnost nebyla vlastností rostlin, které by se Zalužanský nějak speciálně věnoval. Spíše naopak – nabádal k oddělení botaniky od medicíny, nesnažil se užitečnost rostlin v botanice příliš zdůrazňovat. Nicméně ani ryze užitkové rostliny nescházejí v jeho spisu, patří k nim i pohanka. Pohanku zařadil Zalužanský poblíž rostlin převážně bobovitých – máte-li rádi tuto čeleď, hlasujte pro pohanku.
  • Trichomanes – netík: nenechejte se plést latinským jménem, Trichomanes zřejmě není dnešní vláskatec, ale spíše Asplenium. Určitě je zajímavé, že Zalužanský stavěl všechny kapradiny do jedné skupiny s některými druhy z dnešní čeledi miříkovitých, růžovitých, ba dokonce i s určitými hvězdnicovitými. Je to zvláštní, ale nemusíme se tomu zase divit až tak moc – stačí si představit, že třeba budeme rostliny hodnotit spíše podle podobnosti listů, než jiných jejich částí. Milujete kapradiny? Anebo chováte v oblibě i jiné rostliny s výrazně dělenými listy, mezi které jistě patří třeba i pelyněk, kmín, či tužebník? Pak hlasujte pro Trichomanes.
  • Sempervivum – netřesk jinak tučný mužík: velmi dobře známý zástupce všeho tučnolistého! Máte-li v oblibě netřesky, rozchodníky a tlustice, ale také aloe, šruchu, slanobýl a slanorožec, dejte hlas netřesku.
  • Tithymalus – kolovratec aneb chvojka, vlčí mléko: pryšců znal Zalužanský hned několik středoevropských, ale i mediteránních. Vezměte ale klidně celý dnešní široký rod Euphorbia, možná celou tuto čeleď – máte-li některý z druhů v obzvláštní oblibě, hlasujte právě pro Tithymalus.
  • Gentiana – hořec: ve všech starých moudrých knihách (i v knize Zalužanského) se dočtete, že Gentiana vděčí za své jméno illyrskému králi Gentiovi. Zalužanský hořce klade do skupiny rostlin z příbuzenstva jitrocele a označuje je jako rostliny žilnaté. Kromě hořce a jitrocele sem patří i kýchavice, také rdesno nebo listnatec.
  • Primula veris – bukvice bílá, podléšťka, klíč svatého Petra: ano, tohle je skutečně naše prvosenka – naši předkové jí říkali česky dost jinak, bukvici i podléšťku máme ve slovníku i my, ale pojmenovat právě takto prvosenku by nás asi už vůbec nenapadlo. Zalužanský zařadil prvosenku do skupiny dnes velmi neobvyklé – do skupiny rostlin chlupatých. Byla zde společně s astrovitým chlupáčkem, koňským kopytem i hadím traňkem, s hadincem, kostivalem a prlinou – nenapínejme to, máte-li v oblibě pořádné chlupatce, hlasujte pro prvosenku!
  • Marrubium – jablečník: tuto bylinu vynechat nemůžeme, psal o ní už Ovidius, znal ji Plinius, ba také Isidor ze Sevilly i Walahfrid Strabo. Říkalo se, že jablečník je bylina, která sladce voní a nesladce chutná, ovšem měla prý sílu porazit i jed samotného oměje. Zalužanský ho kladl k mátám, tedy do přízně krásných levandulí, rozmarýnů, krétské třemdavy, kocůrníků, mateřídoušek, bazalek i dobré mysli. Ve středověku se říkávalo, že druhů mát je jako ryb v moři nebo jiskřiček v Etně. Svým hlasem jablečníku tedy projevte náklonnost celé velké skupině starých mát.
  • Nymphaea – lekno aneb štulík: víte, co má společné stulík, blatouch, kotvice, árón, pryskyřník, oměj, čemeřice, pivoňka, kakost a orlíček? Žábu v rodokmenu – Zalužanský nám tady vykreslil jakousi rostlinnou „čeleď žábovitých“. Víte, že žába se latinsky řekne rana? Takže vlastně tak trochu Ranunculaceae.
  • Hedera – břečtan: skupina z příbuzenstva břečťanu je úžasná, patří sem totiž všechny rostliny výběžkaté, s výhonky, plazivé. Najdeme tu révu vinnou, Clematis, Convolvulus, podražec, kozí list (tedy zimolez), barvínek, ba i pepř. Dnes do této skupiny jistě můžete přidat všechny nádherné liány, na které si jen vzpomenete. Ovšem do této skupiny patří podle Zalužanského i kopytník, violka a brambořík.
  • Palma – palma: nepřidat do renesanční ankety palmu, by bylo velkou chybou, ba skoro až opovážlivostí! V renesanci znali pojem „palma“ snad všichni. Obvykle byl takto označován datlovník (Phoenix dactylifera). Oblíbená a dobře známá byla tehdy báseň, která hovořila o lásce dvou palem, z nichž jedna rostla v Brindisi a druhá až v Otrantu. A přesto se tyto palmičky spolu zasnoubily, když vyrostly až do nebes a uviděly se… Inu, z této milé historie krásně voněla podstata rostlinné pohlavnosti, dvoudomosti. Vědělo se, tušilo se, ale nevědělo se až tak úplně proč a jak… No uznejte, že palma tady být nutně musí! Zalužanský znal i palmu kokosovou (označoval ji jako Nux indica), k palmám řadil i dračinec (Dracaena).
  • Pinus – borovice, sosna: borovice byla v rudolfínské době samozřejmě velmi dobře známým stromem. I u nás byla nejvíce ceněna mediteránní pinie (Pinus pinea), která poskytovala jedlá semena. Borovici zařadil Zalužanský do skupiny konifer, kam patřily všechny jehličnany v dnešním slova smyslu, ale ještě také tamaryšky a vřesovce.
  • Tilia – lípa: tak tady je jistě vše jasné – lípa v Zalužanského době samozřejmě ještě nebyla žádným panslovanským symbolem – to se jí přihodilo až mnohem později. Jistě byla oblíbená, ale nic národního se za jejím jménem neskrývalo. Zalužanský ji zařadil až do závěru své systematiky, do přízně s duby, olšemi, břízami a topoly.

Postačí napsat do předmětu mailu zde uvedené latinské jméno rostliny. Musíme upozornit, že do soutěže je možné z každé mailové adresy zaslat jen jediný hlas. A na 1. máje 2013 vaše hlasy sečteme.