ANTHEMIS COTULA L. – rmen smrdutý / ruman smradľavý

Syn.: Anthemis foetida Lam., Anthemis psorosperma Ten., Anthemis ramosa Link ex Spreng., Chamaemelum cotula (L.) All., Maruta cotula (L.) DC., Maruta foetida Cass.
Česká jména: rmen smradlavý (Polívka 1901, Dostál 1958), rmen smrdutý (Kubát 2002)
Slovenská jména: ruman smradľavý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Anthemis cotula

Rozšíření: Roste v téměř celé Evropě (mimo nejsevernější oblasti), v severní Africe, v Malé Asii, na Kavkazu, na Blízkém východě a v severozápadní Indii. Původní je zřejmě jen v jižních oblastech areálu, ve střední Evropě je považován za archeofyt. Zplanělý výskyt je znám z mnoha oblastí světa – v Severní Americe roste od jižní Kanady až po nejsevernější Mexiko, v Jižní Americe v Argentině, Chile, Paraguay a Uruguay, dále na Kanárských ostrovech, Madeiře, Azorech, v jihozápadní a jihovýchodní Austrálii (včetně Tasmánie), na Novém Zélandu, v Kapsku, Transvaalu, Svazijsku, Etiopii, v Mongolsku, na ostrově Tristan da Cunha a na ostrovech Juana Fernandeze.
V Česku se vyskytoval kdysi poměrně hojně v nižších a středních polohách celého státu, v posledních desetiletích však vlivem urbanizace venkovských sídel značně ustoupil a je nyní vzácným druhem.

Ekologie: „Starosídelní“ druh; roste na návsích, husích pláccích, u pat zdí a kolem hospodářských stavení, na polích a podél polních cest, na ruderalizovaných březích vod, někdy i na náspech a nádražích. Vyhledává sešlapávané, často zhutnělé půdy bohaté na dusík. Kvete od června do září.

Anthemis cotula

Popis: Jednoleté byliny nepříjemně páchnoucí po starém sýru. Lodyha přímá nebo vystoupavá, (10–)15–25(–50) cm vysoká, roztroušeně chlupatá až téměř lysá, obvykle od báze bohatě větvená, větve šikmo rozestálé. Listy přisedlé, v obrysu obvejčitě podlouhlé až podlouhle eliptické, 1–5(–7) cm dlouhé, 0,5–2,5 cm široké, nepravidelně 2–3krát peřenodílné až peřenosečné, roztroušeně chlupaté a velmi drobně přisedle žláznaté, s listovými úkrojky úzkými a špičatými. Úbory poměrně malé, 1,2–2,5 cm v průměru; zákrov miskovitý, víceřadý, zákrovní listeny řídce dlouze chlupaté, s úzkým zeleným středem a širokými suchomázdřitými okraji, vnější kopinaté, vnitřní podlouhlé; lůžko úboru již za květu vejcovitě kuželovité, později zřetelně kuželovitě prodloužené, plné; plevky šídlovité, za sucha až nitkovité, 0,1–0,2 mm široké, krátce špičaté, jen ve středové části lůžka přítomné, opadavé. Okrajové jazykovité květy v počtu 8–14, s ligulami podlouhlými, 7–12 mm dlouhými, bílými; květy terče žluté. Nažky obvejcovité, 1,2–2(–2,5) mm dlouhé, na vrcholu bez límečku, na nevýrazných žebrech papilnaté.

Záměny: Nejdůležitějším znakem pro spolehlivé určování rmenů jsou plevky – drobné blanité listeny, které najdeme na lůžku úboru pod květy. Rmen smrdutý má plevky velice úzké, šídlovité, zatímco ostatní naše rmeny mají plevky širší, zakončené zřetelnou osinkatou špičkou. Dobře určitelný je i za plodu podle papilnatých nažek. Rmen smrdutý se dále vyznačuje nepříjemným zápachem po starém sýru, dosti malými úbory s ± kuželovitým lůžkem a poměrně dlouhými a úzkými úkrojky listů. Habituelně podobné jsou i heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) a heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), které postrádají v úboru plevky a nepáchnou nepříjemně. Heřmánek má navíc duté lůžko úboru.

Anthemis cotulaAnthemis cotula

Využití: Kdysi byl kvůli svému zápachu používán k odpuzování myší, také včelaři si jím natírali ruce, aby je včely, odpuzovány zápachem, nebodaly.

Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je rmen smrdutý uveden jako silně ohrožený druh (C2t).

Poznámka: Byla prokázána možnost mezirodového křížení s heřmánkovcem nevonným (Tripleurospermum inodorum). Poněvadž heřmánkovec roste se rmenem smrdutým velmi často na společných lokalitách, lze občasný výskyt tohoto křížence předpokládat.

Anthemis cotula
Anthemis cotula
Anthemis cotula

Fotografováno dne 24. 6. 2012 (Rumunsko, Transylvánie, Praid).