Syn.: Antirrhinum majus L. subsp. sempervirens (Lapeyr.) Malag., Orontium sempervirens (Lapeyr.) Pers.
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité; Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Antirrhinum sempervirens
Rozšíření: Pyrenejský endemit dosti vzácně se vyskytující ve střední části pohoří, na francouzské i španělské straně Pyrenejí.
Ekologie: Vyskytuje se na výslunných stanovištích ve skalních štěrbinách a sutích, vyhledává sušší stanoviště na vápnitých substrátech, v pásmu od 800 do 2500 m n. m.
Antirrhinum sempervirens
Popis: Vytrvalé byliny až zakrslé keře, lodyhy poléhavé až vystoupavé, 10–30(–50) cm vysoké, oblé, kratičce chlupaté, bohatě větvené. Listy oválné, celokrajné, krátce řapíkaté, tmavě zelené, 8–35 × 5–18 mm. Květy vyrůstají z paždí malých listenů. Květenstvím je 6–20květý hrozen. Kalich je pěticípý. Koruna je až 20 mm dlouhá, šklebivá, krémově bílá s červenofialovou kresbou na horním pysku. Dolní pysk bez kresby, trojlaločný. Plodem je tobolka. Druh kvete od května do srpna.
Antirrhinum sempervirensAntirrhinum sempervirens
Antirrhinum sempervirens
Fotografováno dne 18. 8. 2009 (Francie, Parc National des Pyrénées, Pic du Midi de Bigorre).