Syn.: Aquilegia aragonensis Willk., Aquilegia beata Rapaics, Aquilegia beata var. condemnata Rapaics, Aquilegia discolor var. aragonensis (Willk.) Gürke, Aquilegia pyrenaica f. aragonensis (Willk.) Willk., Aquilegia pyrenaica var. macrantha Fisch., Aquilegia pyrenaica var. pusilla Fisch., Aquilegia vulgaris var. pyrenaica (DC.) Walp., Aquilegia vulgaris subsp. pyrenaica (DC.) Hook. f. et Thomson, Aquilina pyrenaea (DC.) Bubani
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Aquilegia pyrenaica
Rozšíření: Hory Pyrenejského poloostrova – vyskytuje se v Pyrenejích, Kantaberském pohoří a andaluském pohoří Sierra de Castril. V areálu se rozlišují čtyři poddruhy lišící se délkou a větvením lodyh, tvarem listů, délkou ostruhy a velikostí a tvarem vnitřních nektariových lístků.
Ekologie: Roste na skalnatých a kamenitých pastvinách na vápenatých půdách a ve vápencových sutích, v nadmořské výšce 1200–2250 m. Kvete v červnu až září.
Aquilegia pyrenaica
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky 6–30 cm. Lodyhy jsou přímé, jednoduché nebo větvené, téměř lysé až žláznatě chlupaté. Přízemní listy jsou 1–3krát trojčetné, lístky dvou- nebo trojklané, lysé až žláznatě chlupaté, na rubu šedé; lodyžní listy jsou celistvé nebo trojklané se segmenty čárkovitými nebo vejčitě kopinatými. Květenstvím je lata s nicími květy v počtu 1–6; květy jsou jasně modré nebo modrobílé. Vnější (kališní) lístky jsou eliptické až kopinaté, na líci víceméně pýřité; čepel vnitřních (korunních) lístků vejčitá až vejčitě kopinatá, 5–15 × 4–11 mm velká, ostruha přímá nebo mírně zakřivená, 6–20 mm dlouhá, víceméně pýřitá. Plodem jsou měchýřky 10–18 mm dlouhé (bez čnělky), žláznatě chlupaté, někdy lepkavé; přetrvávající čnělka je 3–8 mm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: Andaluský poddruh Aquilegia pyrenaica subsp. cazorlensis je ve Španělsku zákonem chráněný, je chráněn i mezinárodní Směrnicí o stanovištích (Natura 2000).
Aquilegia pyrenaica
Aquilegia pyrenaica
Fotografoval Josef Jordán, dne 17. 7. 2015 (Španělsko, Pyreneje, PN Ordesa y Monte Perdido).