Syn.: Arceuthobium juniperi Bubani, Razoumofskya oxycedri (DC.) F. W. Schultz ex Nyman, Razoumowskia caucasica Hoffm. ex M. Bieb., Razoumowskia oxycedri (DC.) F. W. Schultz, Viscum caucasicum Steud., Viscum oxycedri DC.
Čeleď: Loranthaceae Juss. – ochmetovité; Santalaceae R. Br. – santálovité
Arceuthobium oxycedri
Rozšíření: Druh s dosti rozsáhlým areálem, který se táhne od severní Afriky (Maroko, Alžírsko a Tunisko) přes evropskou část Středozemí (od Portugalska po Řecko a Bulharsko), dále roste na Krymu, Kavkaze a v Zakavkazí, v Malé Asii, na Kypru, v Sýrii a Libanonu, od Iráku po Pákistán a Indii, ve středoasijských republikách a v Číně v Tibetu a Čching-chaj; údaj ze severní Austrálie je asi mylný. Jediný evropský zástupce dosti početného rodu čítajícího asi 45 druhů, většina jich roste v Severní Americe a v tropických částech Asie.
Ekologie: Epifytický endoparazit, v přírodě roste v řídkých teplomilných křovinách na jalovcích. Jako hostitelé jsou známi zejména Juniperus oxycedrus, Juniperus polycarpos, Juniperus tibetica a Juniperus wallichiana, druhotný výskyt byl zjištěn i na několika druzích rodu Chamaecyparis, Cupressus i na Platycladus orientalis. V Tibetu vystupuje až do nadmořské výšky 4100 m.
Arceuthobium oxycedri
Popis: Dvoudomý keřík; větší část jeho těla roste uvnitř větviček hostitele; nad borkou se objevují 5–16 cm dlouhé, bohatě vstřícně nebo přeslenitě větvené, žlutozelené nebo olivově zelené stonky; internodia jsou 1–1,5 cm dlouhá a na bázi 1,5–5 mm v průměru. Listy jsou vstřícné, šupinovité, asi 1 mm dlouhé. Žlutozelené 3–4četné samčí květy vyrůstají jednotlivě nebo po 2–3 na koncích větviček, dorůstají 2–2,5 mm v průměru, jejich okvětní cípy jsou vejčité, 1–1,4 mm dlouhé; samičí květy jsou jednotlivé, úžlabní nebo koncové, 2četné, asi 1 mm dlouhé. Plodem je elipsoidní zelenavá bobule 2–3 mm dlouhá.
Arceuthobium oxycedri
Arceuthobium oxycedri
Arceuthobium oxycedri
Fotografováno dne 17. 5. 2016 (Albánie, qark Skhodër, Qafë Qelë).