Syn.: Anemonospermos verbascifolia Kuntze, Arctotis nivea (G. Nicholson) K. Lewin, Arctotis populifolia P. J. Bergius, Arctotis verbascifolia Harv., Microstephium niveum (L. f.) Less., Microstephium populifolium (P. J. Bergius) Druce, Osteospermum niveum L. f.
Česká jména: oruňka (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Přirozený areál se táhne podél pobřeží Jihoafrické republiky, a to jak podél Atlantiku, tak podél Indického oceánu, kde přesahuje až do Mozambiku. Druhotný výskyt byl ohlášen z jižní části Austrálie.
Ekologie: Druh roste na písečných dunách s velmi řídkou, nezapojenou vegetací, na nevyvinutých půdách a plně osluněných místech, snáší slaný sprej.
Popis: Vytrvalá, na lodyhách i listech hustě bíle pavučinatá bylina s hluboko v písku rostoucím dřevnatým oddenkem, z něhož vyrůstají nadzemní poléhavé nebo vystoupavé větve, dorůstající výšky až 30 cm. Listy jsou střídavé, řapíkaté, 6–20 cm dlouhé, jejich čepel je široce vejčitá až okrouhlá, 2–7 cm dlouhá a stejně tak široká, poněkud dužnatá, na bázi náhle zúžená, na okraji drobně oddáleně zubatá, na vrcholu tupě špičatá; řapík nese někdy samostatné úkrojky a list pak nabývá lyrovitého tvaru. Úbor je jediný na konci duté, až 12 cm dlouhé stopky, má 1–1,5 cm v průměru; zákrov je víceřadý, zákrovní listeny jsou pod vrcholem široce blanitě lemované; lůžko úboru postrádá plevky; jazykovité květy jsou sterilní, 4–14 mm dlouhé, jen o něco delší než zákrov, žluté; květy tvořící terč jsou oboupohlavné, nálevkovité, 3–4 mm dlouhé, na vrcholu s 5 drobnými zoubky, rovněž žluté. Nažky jsou vejcovité, asi 5 mm dlouhé, jemně rýhované, vlnatě chlupaté, chmýr je složen z drobných šupin a připomíná korunku.
Ohrožení a ochrana: Zdá se, že stav populací v současné době je stabilní; v Červeném seznamu Jihoafrické republiky (2009) je druh hodnocen jako vyžadující pozornost (LC – least concern).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 15. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Groot Brakrivier).