Syn.: Anemonospermos leiocarpa Kuntze, Arctotis karasmontana Dinter, nom. inval., Arctotis macrostylis K. Lewin, Arctotis microcephala S. Moore, nom. illeg., Venidium microcephalum DC.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Arctotis leiocarpa
Rozšíření: Endemit jižní Afriky. Areál se táhne od jižní části Namibie přes vnitrozemské plošiny v jihoafrických provinciích Northern, Western a Eastern Cape až po úpatí horského hřbetu Swartberg; v oblasti vymezené květennou říší Capensis izolovaně pouze v Klein Karoo.
Ekologie: Provází vegetaci na vyprahlých štěrkovitých pláních nebo na narušených místech v územích s omezenými srážkami, které přicházejí spíše na jaře. Po deštích masově klíčí a dokáže pokrýt rozsáhlé plochy, Lokality leží v nadmořských výškách 450–1550 m.
Arctotis leiocarpa
Popis: Jednoletá, bezlodyžná, 20–40 cm vysoká, jemně chlupatá bylina. Listy tvoří přízemní růžici, jsou v obrysu obkopinaté, peřenosečné až lyrovité nebo nepravidelně dřípené. Úbory jsou jednotlivé; zákrov je zvonkovitý, 5–6řadý, vnější zákrovní listeny nesou krátký, vlnatě chlupatý přívěsek, lůžko úboru je bez plevek; jazykovité květy jsou samičí, bílé, méně často oranžové nebo světle lososové, trubkovité květy jsou oboupohlavné, žluté, uprostřed terče často tmavé, s 5 cípy. Nažky jsou nepravidelně válcovité, s 2 podlouhlými prohlubněmi; chmýr dosahuje délky nažky, na bázi nažky jsou vytvořeny dlouhé chloupky.
Poznámka: Rostliny mají výrazně hořkou chuť; jsou sice hovězím dobytkem spásány, ale hořkost se přenáší i do mléka.
Arctotis leiocarpa
Arctotis leiocarpa
Arctotis leiocarpa
Arctotis leiocarpa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Groot Karoo severně od Prince Albert).