Palmae Juss.
POPIS:
Nejčastěji stálezelené dřeviny charakteristického stromového vzrůstu („palmy“) se štíhlým, válcovitým nebo lahvicovitým nevětveným kmenem, na vrcholu s chocholem listů, méně často je kmen zakrnělý (např. Chamaeodera), nebo vidlicovitě rozvětvený (Hyphaene). Na kmeni bývají charakteristické zbytky odumřelých listů nebo jizvy po nich. Odlišný vzhled mají nečetné opíravé liány s prodlouženými internodii a s háčky vzniklými přeměnou trnů nebo lístků; tyto palmy patří do rodů Calamus, Guihaia a Eremospatha; Calamus manan může dorůst až do délky přes 200 m. Některé druhy jsou monokarpické a po odkvětu hynou (Corypha, Metroxylon a Caryota). Kmeny mohou mít na bázi charakteristické chůdové kořeny (např. Verschaffeltia a Euterpe), na kmenech, řapících i listových vřetenech mohou být trny (např. Bactris, Calamus flagellum).
Listy jsou obvykle velké (mohou dosahovat až 25 m – Raphia), střídavé, spirálovitě nebo dvouřadě uspořádané, řapíkaté, nejčastěji soustředěné do chocholu na vrcholu kmene, méně často listy vyrůstají v delším úseku horní části kmene (např. Caryota mitis) nebo po celé délce (jako u liánových palem, např. z rodu Calamus) Čepel je zpeřená nebo dlanitá, méně často jednoduchá a také v dospělosti víceméně celistvá (Verschaffeltia splendida) nebo členěná jen na okraji (Lodoicea maldivica, některé druhy rodu Licuala, např. L. orbicularis), vzácně též vícenásobně zpeřená (Caryota). Pro palmy je typická řasnatá vernace. Na bázi řapíku je obvykle dobře vyvinutá pochva, která bývá v mládí na okraji srostlá. Listové pochvy mohou býk k sobě přitisklé a vytvářet charakteristický lesklý a hladký válcovitý útvar na vrcholu kmene (např. Areca, Deckenia, Roystonea). Palisty chybí.
Květy tvoří obvykle složité latovité květenství, ale větvičky posledního řádu jsou nejčastěji větvené jako vidlany, vzácně je květenství palice (např. samčí květenství u Lodoicea maldivica). Květenství je nejčastěji úžlabní, méně často vyrůstá pod listy z pupenů v paždí odpadlých listů (např. Hyophorbe), velmi vzácně je vrcholové (Corypha a Metroxylon); bývá podepřeno listeny označovanými jako toulec. U druhu Corypha umbraculifera se vyvíjí největší známé květenství mezi rostlinami, může být až 7,5 m dlouhé a obsahovat více než 10 milionů květů. Květy jsou zřídka oboupohlavné (např. Cheylocarpus, Brahea), častěji jednopohlavné a umístěné v témže květenství (jednodomé: např. Areca), někdy se vyvíjejí jednopohlavné květy na odlišných jedincích (dvoudomé: např. Lodoicea, Bismarckia), v některých případech mohou na téže rostlině koexistovat květy oboupohlavné a samčí (např. Schippia). Samotné květy jsou spíše drobné, většinou 3četné, velmi zřídka spirocyklické, ve spirále mohou být květní obaly (např. v samičích květech v rodu Phytelephas). Květní obaly tvoří velmi vzácně okvětí s 6 lístky (v uspořádání 3+3), např. v rodu Elaeis, výjimečně je okvětí téměř úplně redukované (např. Coccothrinax), vzácně jsou okvětní lístky 4 (Chelyocarpus dianeurus); mnohem častěji jsou rozlišeny na 3četný kalich a korunu; květní obaly mohou být volné nebo na bázi srůstat (srůstem se často liší i jednopohlavné květy téhož druhu), obvykle jsou bělavé, žlutavé nebo hnědavé, často se liší vernací. Tyčinky jsou 3 (např. Nypa, Geonoma), 6 (např. Trithrinax) nebo jich může být až velmi velký počet, např. v rodu Phytelephas i více než 900; mohou být volné, přirostlé na bázi ke květním obalům (Bismarckia) nebo srostlé navzájem (Nypa), na bázi tyčinek někdy bývají nektária. Pestík tvoří obvykle 3 plodolisty, mnohem vzácněji je plodolist jen jeden (např. Thrinax), dva (Cheylocarpus), řidčeji jejich počet vzrůstá až na 10 (např. Attalea); plodolisty mohou být volné (např. Cryosophila) nebo častěji srostlé, v tom případě jednopouzdré (Rhopalostylis) i vícepouzdré (Latania), semeník je svrchní, někdy jsou na jeho stěně nektária, čnělka je jediná nebo jsou přítomna volná stylodia; v semeníku (resp. pouzdře) bývá jediné vajíčko.
Plody palem jsou peckovice. Semena obsahují endosperm, obvykle tvořený olejem, méně často škrobem (Bactris). Plody mohou dosahovat až gigantických rozměrů: Lodoicea maldivica produkuje největší plody ze všech recentních rostlin – mohou vážit až 30 kg.
Fotosyntéza probíhá vždy C3 cestou. Z obsahových látek jsou někdy přítomny alkaloidy (Areca catechu), někdy saponiny (Phoenix dactylifera).
ROZŠÍŘENÍ:
Do čeledi Arecaceae se řadí asi 205 rodů a asi 2600 druhů. Naprostá většina zástupců se vyskytuje v tropech, do subtropů zasahují jen velmi omezeně. I v tropech je rozšíření nerovnoměrné: zatímco v jihovýchodní Asii a v Amazonii vykazují palmy velkou diverzitu, v tropické Africe je jich nápadně málo (jen asi 80 druhů); nepoměrně víc je jich na Madagaskaru – kolem 200 druhů. Specifickou izolovanou flóru palem mají mnohé tropické ostrovy, např. Seychely (šest monotypických endemických rodů) nebo ostrov Lorda Howea (dva druhy rodu Howea, Hedyscepe canterburyana a Lepidorrhachis mooreana), naopak na Galapágách se nevyskytuje palma ani jedna. V Evropě se přirozeně vyskytují jen dva druhy palem: Chamaerops humilis v západním Středozemí a Phoenix theophrasti na Krétě. V Asii nejdále na sever zasahují zástupci rodů Trachycarpus do středního Japonska, v Severní Americe jsou to rody Washingtonia (na západě) a Sabal (na východě). Do subtropů zasahují palmy i na jižní polokouli, tak v Chile Jubaea chilensis, v Argentině Trithrinax campestris, nejdále na jih najdeme Rhopalostylis sapida na Novém Zélandě a Chathamových ostrovech.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Acanthophoenix
Acoelorrhaphe
Acrocomia
Adonidia
Archontophoenix
Areca
Astrocaryum
Attalea
Bactris
Bismarckia
Borassus
Brahea
Calamus
Calyptrogyne
Caryota
Chamaerops
Coccothrinax
Cocos
Corypha
Cryosophila
Cyrtostachys
Deckenia
Dypsis
Elaeis
Euterpe
Heterospathe
Hydriastele
Hyophorbe
Hyphaene
Jubaea
Latania
Licuala
Livistona
Lodoicea
Mauritia
Nannorrhops
Nephrosperma
Nypa
Oncosperma
Phoenicophorium
Phoenix
Pinanga
Pritchardia
Raphia
Ravenea
Rhapis
Rhopalostylis
Roscheria
Roystonea
Sabal
Saribus
Thrinax
Trithrinax
Verschaffeltia
Wodyetia
EKOLOGIE:
Většina zástupců této čeledi preferuje tropické deštné nebo monzunové lesy, kde mohou tvořit nejvyšší patro dřevin (např. Lodoicea maldivica), ale současně zde mohou růst četné druhy podúrovňové (Lepidocaryum tenue), případně i drobné, takřka bezkmenné druhy (Chamaedorea). Pro růst v bahnitých půdách některé druhy vytvářejí zvláštní adaptace, k nimž patří chůdovité kořeny (např. Euterpe precatoria a Verschaffeltia splendida). Typickou složkou tohoto stanoviště jsou i liánové palmy: v jihovýchodní Asii druhy rodu Calamus, v Africe např. Eremospatha. Výrazná je skupina druhů palem v savanách, kde jsou často charakteristickou součástí galeriových lesů podél vodních toků, např. Borassus aethiopum nebo Hyphaene thebaica.
Unikátní ekologii mají palmy, které vzplývají v prudce tekoucích tocích: na Madagaskaru je to např. Ravenea musicalis. Některé jihoamerické palmy vystupují v horách do značných nadmořských výšek – např. některé druhy rodu Ceroxylon i výše nad 3000 m. Velmi řídké jsou palmy v suchých tropech, kde jsou vázány na místa s dostupnou, byť podpovrchovou vodou (oázy) – na tato stanoviště jsou ve Starém světě vázány zejména mnohé druhy datlovníků (Phoenix) nebo Nannorrhops ritchieana, v Novém světě např. druhy rodu Brahea. Naopak palma Nypa fruticans roste často ve vodě, a protože snáší i zasolení, můžeme se s ní setkat i na okrajích mangrove. Zasolení toleruje i palma kokosová (Cocos nucifera), která tvoří charakteristické formace podél mořských pláží.
Květy palem jsou opylovány ponejvíce hmyzem, zejména brouky, kteří jsou lákáni především produkcí nektaru. Plody jsou často adaptovány na endozoochorii (dužnaté oplodí). Tvrdé pecky kokosovníku (Cocos nucifera) jsou velmi odolné vůči poškození slanou vodou, a proto je šíří mořské proudy i na velmi velké vzdálenosti; naproti tomu „ořech“ druhu Lodoicea maldivica ztrácí v mořské vodě klíčivost velmi rychle.
PŘÍBUZNOST:
Čeleď náleží do řádu Arecales. Nejblíže příbuznou čeledí jsou nepočetné australské Dasypogonaceae, k vzdálenějším příbuzným patří řády Poales, Commelinales a Zingiberales. Ve Střední a Jižní Americe se palmám vzhledem podobají zástupci rodu Carludovica, který však patří do čeledi Cyclanthaceae, blízce příbuzné árónovitým (Araceae).
VYUŽITÍ:
Palmy poskytují v tropech všestranný užitek. Některé druhy produkují jedlé plody a pěstují se jako ovoce, zejména Phoenix dactylifera a Cocos nucifera, spíše pomístně např. Salacca zalacca nebo Euterpe oleracea, u Bactris gasipaes je třeba škrobnatou dužninu tepelně upravovat. Zdroj oleje je kromě kokosu především palma olejná (Elaeis guineensis). Z dalších druhů se získává škrob z dřeně kmenů (Metroxylon sagu). Jako zelenina slouží ke konzumaci i „palmová srdíčka“, tj. vzrostné vrcholy některých palem (např. Acanthophoenix a Deckenia); některé druhy byly vinou jejich sběru decimovány, protože po odříznutí vrcholu nedokáží regenerovat. Vytékající míza z naříznutých mladých částí, např. z rašících květenství, obsahuje cukry; sbírá se a nechává zkvašovat na palmové víno (zejména Attalea, Borassus, Caryota nebo Mauritia flexuosa) případně se z nich dělá palmová pálenka. Z některých palem se získává vosk, a to zejména z listů (např. Ceroxylon quindiuense a Copernicia cerifera).
Vřetena listů mnohých palem slouží jako stavební materiál; dřevo je většinou lehké a snadno opracovatelné, hodí se k výrobě spotřebních předmětů, využívá se hlavně dřevo z palmy kososové (Cocos nucifera). Z druhů rodu Phytelephas se získává ztvrdlý endokarp, tzv. rostlinná slonovina. Z pevných, ale pružných stonků liánových palem (Calamus), označovaných jako ratany, se vyrábí oblíbený „proutěný“ nábytek. Vlákna z listů nebo listových pochev (např. Attalea funifera), se používají na výrobu lan nebo kartáčů. Lístky některých druhů (např. Sabal palmetto) se rovněž využívají na pletení klobouků (sombrer).
Velmi moho druhů se pěstuje pro okrasu. Malé druhy lze pěstovat v bytech nebo ve veřejných prostorách, např. druhy převážně madagaskarského rodu Dypsis, v teplejším klimatu se mnoho palem pěstuje ve venkovních výsadbách. Ve Středozemí jsou nejčastěji pěstovanými druhy kanárský Phoenix canariensis (se zpeřenými listy) a severoamerické druhy rodu Washingtonia; které dobře snášejí krátkodobý mírný pokles teploty pod bod mrazu.
Fotografovali Věra Svobodová, Jindřiška Vančurová, Alena Vydrová a Vít Grulich.