Syn.: Armillaria bulbosa (Barla) Kile et Watling, Armillaria mellea var. bulbosa Barla, Armillariella bulbosa (Barla) Romagn. – václavka hlíznatá, václavka francouzská
Čeleď: Physalacriaceae Corner
Armillaria gallica
Rozšíření: Je rozšířená v mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Je dominantním druhem v nižších polohách. Vyrůstá v červenci až listopadu obvykle v malých trsech, především na dřevě listnáčů, méně často jehličnanů, hlavně na pařezech a ležících kmenech a také na zemi poblíž takového substrátu. Může napadat i živé stromy, zvláště oslabené růstem na nevhodných stanovištích, například na podmáčených půdách.
Popis: Klobouk má průměr 4–10 cm, někdy do 15 cm, v mládí je vyklenutý, později až plochý s okrajem lehce podvinutým. Má světle růžově hnědou až červenohnědou barvu. Na povrchu klobouku jsou vláknité žluté až hnědé šupiny, zpravidla soustředně rozložené, 1–3 mm dlouhé. Lupeny tence sbíhají na třeň, v mládí jsou bílé, otlačením růžoví, později mají až růžovohnědou barvu. Mohou být částečně skryty potrhaným bílým závojem. Třeň je 5–15 cm dlouhý, na vrcholu do 1 cm tlustý, na bázi většinou hlízovitě rozšířený, bělavý se žlutými vločkami, směrem k bázi nahnědlý. Prsten je jen pavučinovitý nebo vatovitý se žlutavými nebo okrovými vločkami a obvykle se brzy hvězdovitě trhá a mizí. Rhizomorfy jsou černé. Vůně je nasládlá, chuť nahořklá. Výtrusný prach je bělavý, výtrusy hladké, elipsoidní, 7–9 × 5–6 μm velké.
Armillaria gallicaArmillaria gallica
Armillaria gallica
Záměny: Václavce hlízovité se podobá také hojná václavka cibulkotřenná (Armillaria cepistipes), s drobnými tmavými šupinami na středu klobouku a rovněž pavučinovitým prstenem. Václavka žlutoprstenná (Armillaria mellea) má na třeni trvalý blanitý prsten se žlutými vločkami.
Poznámka: Po důkladném tepelném zpracování je jedlá, ale těžce stravitelná, některým citlivým osobám může způsobit žaludeční obtíže.
Armillaria gallica
Fotografováno ve dnech 20. 9. (u Varhoště) a 11. 10. 2008 (u Roztok).