Syn.: Astrantia alpina Clairv., Astrantia digitata Moench, Astrantia major subsp. minor (L.) Bonnier et Layens
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Astrantia minor
Rozšíření: Roste v Pyrenejích, nejvyšších částech Středofrancouzské vysočiny (Cevennen), dále se vyskytuje v severních Apeninách a v západní části Alp, nejdále na východ zasahuje do jižních Tyrol v Itálii.
Ekologie: Provází travinobylinnou subalpínskou vegetaci na suchých kyselých kamenitých půdách, často na zazemněných sutích, ale taky v rozvolněných stromových porostech v okolí horní hranice lesa. Lokality leží v nadmořských výškách 900–2700 m.
Astrantia minor
Popis: Vytrvalá přímá bylina, dorůstá výšky 20–40 cm; oddenek je nahoře čupřinatý; lodyhy jsou často již pod polovinou rozvětvené. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, čepel je dlanitě 5–7(–9)dílná až -sečná, úkrojky jsou kopinaté, ostře hluboce zubaté. Květenství jsou latovitě uspořádané okolíky 1–1,5(–2) cm v průměru; listeny obalu jsou 5–8(–15) mm dlouhé, stejně dlouhé nebo o něco delší než květní stopky, bílé; květy jsou velmi drobné, 5četné, bílé. Plody jsou vejcovité, asi 3 mm dlouhé dvounažky.
Poznámka: Do rodu Astrantia se řadí asi 11 vzhledem dosti podobných druhů, které rostou téměř výhradně v evropských horách (zejména v Alpách) a na Kavkaze, jediný druh (Astrantia major) ve střední Evropě šířeji zasahuje i mimo vyšší pohoří.
Astrantia minor
Astrantia minor
Astrantia minor
Astrantia minor
Fotografoval Mário Duchoň, dne 29. 8. 2012 (Švýcarsko, kanton Wallis: Zermatt, svahy pod Riffelberg).