Syn.: Mnium palustre Hedw.
Česká jména: hlavičinec bahní (Opiz 1852)
Slovenská jména: pásikavec močiarny (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Aulacomniaceae Schimp. – klamonožkovité
Aulacomnium palustre
Rozšíření: Severní, západní, střední a východní Evropa, Španělsko, Makaronésie, severní a jihovýchodní Afrika, severní, západní, východní a střední Asie, Severní Amerika, Grónsko, Mexiko, jih Jižní Ameriky, Austrálie, Nový Zéland, Tasmánie.
V ČR běžný na vhodných místech od nížin do hor.
Ekologie: Nejčastěji v rašeliništích a mokrých loukách, ale i ve vlhkých lesních světlinách, na vlhčích okrajích lesních cest.
Aulacomnium palustre
Popis: Rostliny statné, v rozvolněných trsech, vzpřímené nebo poléhavé, nepravidelně větvené nebo s větvemi pod gametangii, až 12 cm vysoké. Lodyhy hustě kryté hnědým až rezavým rhizoidálním vlášením. V paždí lístků se tvoří odpadavé flagely s diferencovanými listovými primordii. Listy za vlhka vzpřímeně odstálé až střechovité, za sucha vzpřímené až zkroucené, až 4 mm dlouhé, trojúhelníkovité nebo dlouze kopinaté, ve špičce mohou být zatupělé. Žebro dobře vyvinuté, končí ve špičce. Okraj listu částečně zahnutý až oboustranně podvinutý, v dolní části listu celokrajný, výše vyčnívající papilou jen slabě zoubkovaný. Buňky izodiametrické až nepravidelné mnohoúhelníkovité, tlustostěnné, zhruba 16–18 µm velké, s jednou centrální papilou po obou stranách listu, na okrajích prodloužené, hladké. Bazální buňky dvou- až třívrstevné, obdélníkovité, nafouklé, s hnědou zesílenou buněčnou stěnou. Dvoudomý. Tobolka nachýlená, slabě vyklenutá. Rostliny jsou většinou sterilní, rozmnožují se nepohlavně.
Záměny: Téměř nezaměnitelný druh, dobře rozpoznatelný podle hnědého hustého vlášení na lodyze. Na vlhčích a stinných místech vytváří rozvolněné trsy s protáhlými lodyhami. Na sušších a slunných místech vytváří trsy hustší s kratšími lodyhami.
Aulacomnium palustreAulacomnium palustre
Aulacomnium palustre
Fotografováno v květnu 2007 (Vojnův Městec, Vortová).