Syn.: Aurantiporus fissilis (Berk. et M. A. Curtis) H. Jahn, Leptoporus albosordescens (Romell) Pilát, Leptoporus fissilis (Berk. et M. A. Curtis) Pilát, Phaeolus albosordescens (Romell) Bourdot et Galzin, Polyporus albosordescens Romell, Polyporus cavernosus Velen., Polyporus fissilis Berk. et M. A. Curtis, Polyporus fuscomutans Lloyd, Polyporus pomaceus Velen., Spongipellis fissilis (Berk. et M. A. Curtis) Murrill, Tyromyces fissilis (Berk. et M. A. Curtis) Donk
Čeleď: Polyporaceae Fr. ex Corda – chorošovité
Aurantiporus fissilis
Rozšíření: Je znám z Evropy a Severní Ameriky.
Ekologie: Roste nepříliš hojně na mrtvém nebo poraněném živém dřevu listnatých stromů (především jabloní, buků, dubů, jasanů, bříz, topolů, jírovců, habrů, javorů), velmi vzácně i na jehličnanech. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. Plodnice jsou jednoleté, vyrůstají od června do listopadu, jednotlivě nebo ve skupinách, často několik klobouků vzájemně srůstá.
Aurantiporus fissilis

Aurantiporus fissilis

Popis: Klobouk je až 20 cm široký a 10 cm tlustý, bokem široce připojený k substrátu, nepravidelného tvaru. Povrch hrubý, plstnatý, bílý až krémový. Rourky jsou 2–6 cm dlouhé, bílé až krémové. Póry 2 až 3 na milimetr, okrouhlé, bílé, někdy narůžovělé, později nebo za sucha krémové. Dužnina je v mládí měkká a šťavnatá, později křehká; bílá, na řezu nebo při poranění růžovějící, později šednoucí nebo až černající, příjemné houbové vůně, mírně nahořklé chuti. Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, 4–5,5 × 2,5–3,5 µm velké.
Záměny: Podobným druhem je plstnatec pěnový (Spongipellis spumeus), který má pokožku klobouku tvořenu měkkou vatovitou vrstvou.
Využití: Je nejedlý.
Aurantiporus fissilis
Aurantiporus fissilis
Fotografováno dne 19. 8. 2010 (Praha).