Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná neboli Avicenna se narodil asi v roce 980 v městě Afshana u Buchary (tehdy v Persii), zemřel v roce 1037 v Hamadánu. Perský lékař, je považován za zakladatele moderní medicíny.

Jeho otec byl výběrčím daní a pocházel z Bactry v Chorásánu, z Afshany se brzy přestěhoval do Buchary. Od dětství dbal na synovo vzdělání, ten studoval v letech 990–96 v Buchaře i jinde korán, logiku, metafyziku a další obory, později i medicínu. Z antické vědy znal práce Hippokratovy, Aristotelovy a Galénovy. Jako úspěšný lékař, který vyléčil syna bucharského emíra a stal se dvorním lékařem, získal přístup do emírovy knihovny. Tam se seznámil s rukopisy a opisy mnoha děl, také s překlady antických prací, včetně spisů Platónových. Po otcově smrti se vzdal místa emírova lékaře, raději cestoval, na cestách se živil svou lékařskou profesí. Přechodně žil v Hamadánu, kde působil opět jako lékař na vládcově dvoře.
Věnoval se tam psaní knih – napsal perskou encyklopedii o logice, přírodních vědách, psychologii, geometrii, astronomii, aritmetice a hudbě – Knihu o vědě (Dánešnáme). Když v roce 1022 zemřel místní vladař, raději město opustil a odešel do Isfahánu, kde byl v letech 1025–36 opět lékařem na vladařském dvoře. Někdy kolem roku 1030 vznikla jeho nejslavnější práce Al-Kánún fi al-Tibb (Kánon medicíny), arabsky psaná encyklopedie lékařství na základě řeckých i arabských znalostí. Skládá se z pěti knih, z nich druhá obsahuje soupis léčiv (celkem 785 látek, včetně rostlinných) a pátá se věnuje přípravě a užívání léků (včetně rostlinných).
Kánon medicíny byl v Evropě od 12. století používán v latinském překladu, který bývá připisován Gerardovi z Cremony. Kniha byla celý středověk vedle Galénových spisů používána v muslimském i křesťanském světě jako učebnice medicíny. Jeho botanické údaje ovlivnily středověkou botaniku. Věnoval se i astronomii (pozoroval např. Venuši) a dopisoval si s astronomem, matematikem a lékařem al-Birunim. Nevěřil na alchymistickou transmutaci a považoval ji za podvod.
Avicennovy názory byly moderní (předpoklad šíření nákazy vzduchem nebo vodou neviditelnými organismy, doporučení pít převařenou vodu) i mylné (představa, že srdeční stahy nesouvisí s tepem). Doporučoval testovat léky poměrně komplikovaným způsobem, aby se vyloučila náhodnost vyléčení. Při léčbě srdečních chorob používal Taxus baccata, při léčbě cukrovky využíval středomořské druhy rodu Lupinus, Trigonella foenum-graecum a kurkumu. Doporučoval starým lidem úpravu jídelníčku (malé dávky, hodně ovoce, hlavně fíky a švestky pro jejich projímavé účinky). Jako anestetika používal aromatické a další rostliny.

Linné na jeho počest pojmenoval rod Avicennia z čeledi Acanthaceae, který patří k rostlinám porostů mangrove.
Avicennia marina