Pákistán, Národní park Ayubia

Severozápadní oblast Pákistánu poblíž afghánských hranic spadá pod Severozápadní pohraniční provincii, kterou k jihu protéká řeka Indus, zčásti přes desítky kilometrů dlouhou přehradu Tarbela. Část území provincie východně od Indu se nazývá Hazara s hlavním městem Abbottábád. Toto území začíná severně nedaleko dvojměstí Rávalpindí – Islámábád v provincií Paňdžáb a na východě hraničí s oblastí Ázád Kašmír, která je územně spornou nárazníkovou zónou mezi Pákistánem a západní indickou oblastí Džammú a Kašmír.
Národní park Ayubia
Území Hazara je pokryté hornatou krajinou tvořící západní předhoří Himálaje jihozápadně od izolovaného masivu Nanga Parbat. Nejvyšší hory oblasti dosahují téměř 5000 m v její severní části, zatímco jižní část je mnohem nižší a hory zde spadají do hustě osídlených rovin Paňdžábu. Jižní výběžek hor podél hranic oblasti Ázád Kašmír zhruba od spojnice měst Mansehra a Muzaffarabád směrem na jih k letovisku Murree představuje ve své nejvyšší části na místní poměry výjimečně zachovalý ostrov přírody spadající pod Národní park Ayubia. Zdejší hory s jmenovaným národním parkem, známé i v botanické literatuře jako Murree Hills, jsou snadno dostupné po silnici z Islámábádu na severovýchod do letoviska Murree (vzdálenost asi 50 km), ležícího v předhoří téměř ve 2000 m a odtud po vedlejší silnici vedoucí přes hory s národním parkem Ayubia do města Abbottábád.
Národní park Ayubia
Národní park Ayubia
Nejvyšší úsek silnice na okraji národního parku prochází přes několik aglomerací sloužících převážně jako turistická letoviska a rekreační rezidence souborně nazývané Gali Resorts, ale jednotlivě se jmenující Barian, Khairagali, Changlagali (nejvýše položené letovisko ve 2800 m), Kuzagali, Ghora Dhaka (Ayubia), Nathiagali a Dungagali. Ze všech těchto blízkých letovisek je pěší přístup na stezky vedoucí na různá místa v národním parku Ayubia. Nejvyšší horou v oblasti je břidlicový masiv Miranjani (2980 m) a druhou nejvyšší horou vápencová Mukshpuri (okolo 2800 m). Vápence ale v národním parku převládají, zatímco svahy nižších poloh na jihu hor okolo Murreee jsou budovány pískovci, místy vycházejícími na povrch v menších skalních výchozech. Z vrcholu hory Miranjani můžeme za dobrého počasí spatřit na severovýchodě nápadně bílý masiv Nanga Parbat, vzdálený 160 km.
Národní park Ayubia
Národní park Ayubia
Celé hory v národním parku Ayubia i v jeho okolí až po svahy pod letoviskem Murree byly dříve pokryty hustými, jehličnatými nebo smíšenými lesy. Dnes jsou ve vlastním národním parku téměř nedotčené lesy, ale jen mozaikovité zbytky lesů zůstaly v okolí sídel a letovisek, někdy doplněné výsadbami nepůvodních dřevin, například cypřiše himálajského (Cupressus torulosa). Spodní horské svahy asi od 800 m po 2000 m, zejména na jižní straně hor, jsou porostlé místy druhově čistými lesy borovice dlouholisté (Pinus roxburghii), v nichž jsou však dlouhodobě osekávány spodní větve stromů na topivo. Od zhruba 1500 m výše se k ní přidává borovice himálajská (Pinus wallichiana) a cedr himálajský (Cedrus deodara), které vystupují místy až přes 2500 m, zvláště na jižních svazích.
Národní park Ayubia
Národní park Ayubia
Ale naopak na severních svazích v nejvyšší části hor národního parku většinou dominuje jedle západohimálajská (Abies pindrow), a to často již od 2000 m, vytvářející na chráněných místech mohutné stromy s výškou až okolo 50 m. Okolo nejvyšších vrcholů obvykle přes 2500 m se vyskytují také menší porosty smrku indického (Picea smithiana). Na různých místech se setkáváme s vtroušenými mohutnými keři nebo až statnými stromy tisu himálajského (Taxus wallichiana). Ze stromovitých listnáčů ve středních horských polohách mezi 1500 a 2500 m je nejnápadnější jírovec indický (Aesculus indica) a dva druhy dubů (Quercus dilatata a Q. incana). Z dalších listnatých stromů zde roste topol Populus ciliata, jilmy Ulmus villosa a U. wallichiana, břestovec kavkazský (Celtis caucasica), hrušeň Pyrus pashia, dva javory (Acer caesium a A. pentapomicum), nebo tomel (Diospyros lotus).
Národní park Ayubia
Dále se zde vyskytuje mnoho keřovitých dřevin, od některých rodů i ve více druzích, jako tři druhy kalin (Viburnum grandiflorum, V. cotinifolium a V. mullaha), tři druhy brslenu (opadavé Euonymus hamiltonianus a E. fimbriatus a stálezelený E. pendulus), dva druhy řešetláku (Rhamnus triquetra a R. virgata), dva druhy zimolezu (Lonicera quinquelocularis a L. webbiana) nebo dva druhy dřišťálu (Berberis chitria a B. parkeriana). Dále zde roste svída velkolistá (Cornus macrophylla), parociovka Jacquemontova (Parrotiopsis jacquemontiana), jeřábovec Sorbaria aitchisonii, škumpa Rhus punjabensis, trojpuk Deutzia staminea, skalník drobnolistý (Cotoneaster microphyllus), lýkovec Daphne papyracea, tavolník borůvkolistý (Spiraea vaccinifolia), skimie Skimmia laureola, ruj vlasatá (Cotinus coggygria) nebo břečťan Hedera nepalensis. Ve vrcholových partiích nejvyšších hor se nachází mozaika travnatých ploch s bohatou skladbou bylin zpestřenou biotopy drobných skalních výchozů, zejména na vápencovém podloží.
Národní park Ayubia
Fotografováno od 4. do 12. 11. 1994, expedici podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.