Syn.: Barleria macrostachya Bojer, Dicliptera spinosa Lodd. ex Nees, nom. inval.
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité
Barleria lupulina
Rozšíření: Druh byl popsán z maskarénského ostrova Mauricius, v současnosti je rozšířen i v jižní Indii a na Srí Lance, v jihovýchodní Asii, na tichomořských ostrovech, v severní Austrálii, rovněž však na Madagaskaru, v západní tropické Africe i v Karibiku, kde často zplaňuje a chová se invazivně.
Ekologie: Nejčastěji se vyskytuje na otevřených planinách, často podél silnic a na zanedbaných pozemcích, ale i v rozvolněných lesních porostech a podél vodních toků, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1000 m. Semena jsou po prasknutí plodů vystřelována na kratší vzdálenosti a pak jsou vodou splavována na další lokality. Šíří se do přírody i ze zahrad, protože rostlina je pohledná a je často pěstována pro okrasu či jako léčivá rostlina.
Popis: Keř dosahující výšky maximálně 150 cm, bohatě větvený, tenké čtyřhranné větve jsou lysé, z paždí listů vyrůstají ostny o délce 5–20 mm. Listy jsou úzce kopinaté, 3–9,5 cm dlouhé a 0,9–1,4 cm široké, s klínovitou bází a tupou špičkou, na líci jasně zelené s načervenalou střední žilkou, rub listů je světleji zelený. Terminální květenství jsou až 9 cm dlouhá; listeny jsou široce vejčité, až 1,8 cm dlouhé, brvité, naspodu žláznaté, ve spodní části zelené, ve svrchní fialově naběhlé; kališní cípy jsou široce vejčité; koruna je žlutá, až 3 cm dlouhá, s nazpět ohnutou trubkou, na konci široce rozevřená; tyčinky jsou z květu vyniklé, pestík je až 3 cm dlouhý. Plodem je tobolka.
Využití: V lidové medicíně má tato rostlina široké využití. Na revmatické klouby je aplikována kaše z rozdrceného listí smíchaná s vápnem. Odvar z nati se podává při kousnutí hadem či psem a současně se aplikuje na rány. Několik klinických studií skutečně prokázalo významné protizánětlivé účinky i snížení tvorby edému.
Barleria lupulina
Barleria lupulina
Barleria lupulina
Fotografováno v lednu 2013 (Thajsko, Pattaya).