Syn.: Ixia chinensis L., Belamcanda punctata Moench, Gemmingia chinensis (L.) Kuntze, Moraea chinensis (L.) Willd., Pardanthus chinensis (L.) Ker Gawl., Iris domestica Goldblatt et Mabb.
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Belamcanda chinensis
Rozšíření: Asijský Dálný východ – Primorský kraj v Rusku, Japonsko, Korea, čínské provincie Anhui, Fujian, Gansu, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Ningxia, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Yunnan a Zhejiang, dále Tibet, Nepál, Bhútán, sever Indie, Barma, Vietnam a Filipíny. Zplanělý i v Severní Americe. V Evropě se tento druh poprvé objevil na konci 17. století.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, na kamenitých stráních i skalách, v křovinách a lesních lemech, většinou na vápenci, v horách stoupá až do nadmořské výšky okolo 2300 m.
Belamcanda chinensis
Popis: Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem. Lodyha je přímá, 60–100(–150) cm vysoká, obvykle větvená. Listy (8–14) jsou mečovité, s krátkou pochvou, 20–60 cm dlouhé a 2–4 cm široké, šedozelené. Květenstvím je větvený chocholík, korunní lístky jsou červenooranžové s temnějšími skvrnkami, vzácně i žluté, 3–4 cm v průměru. Vykvétá od června do srpna. Plodem je trojpouzdrá tobolka, 2,5–3 × 1,5–2,5 cm.
Využití: Oddenek i listy rostliny se používají v tradiční medicíně. Druh se v zahradách pěstuje i u nás, lidově se pro něj obvykle používá české jméno anginovník. Je to pěkná dekorativní trvalka, lze ji použít i k řezu, objevuje se v několika kultivarech. Snadno vymrzá, vhodný je zimní zákryt.
Poznámka: V roce 2005 byl rod Belamcanda na základě analýz DNA převeden k rodu Iris a tento druh přejmenován na Iris domestica. V běžné zahradnické praxi i v některých květenách dosud přetrvává stará klasifikace.
Belamcanda chinensisBelamcanda chinensis
Belamcanda chinensisBelamcanda chinensis
Belamcanda chinensis
Fotografováno dne 31. 7. 2010 (fotografované rostliny pocházejí z kultury).