Bělozářka liliovitá (Asphodelaceae Juss. – asfodelovité) je na území Prahy roztroušeně se vyskytujícím druhem, nicméně v řadě chráněných území má velmi početné populace. Údaje o jejím výskytu jsou známé z těchto chráněných území: Baba, Barrandovské skály (velmi hojně na diabasové části u železničního tunelu, na svazích rokle nad malou Chuchlí a na hřebínku nad erozní roklí od Filmařské ulice k Vltavě), Bílá skála, Branické skály (okraj Bránické skály a Školní vrch), Cihelna v Bažantnici, Cikánka, Ctirad, Čimické údolí, Dalejský profil, Divoká Šárka, Dolní Šárka (Duchoňská, Šatovka), Havránka, Homolka (na suti pod vrcholem k jihu a v jihozápadním cípu Chuchelského háje), Chuchelský háj, Jenerálka, Kalvárie v Motole, Klapice, Lochkovský profil, Modřanská rokle, Nad mlýnem, Opatřilka-Červený lom, Orthocerový lůmek, Pod Žvahovem (skalky u tratě), Podbabské skály, Podhoří, Prokopské údolí (dosti hojně všude na skalní stepi na jižních svazích), Radotínské skály, Radotínské údolí, Sedlecké skály, Skalka, Staňkovka, Šance, U branického pivovaru (diabasový lom u mostu přes Vltavu), U Nového mlýna, Údolí Kunratického potoka, Vizerka, Zámky, Zlatnice a Zmrzlík. V přírodních památkách Bohnické údolí a Jabloňka byla naposledy udávána v 70. letech 20. století. Nálezy z Údolí Únětického potoka se pravděpodobně vztahují pouze k Roztockému háji – Tichému údolí, který se nachází již mimo hranice Prahy. Zejména v některých chráněných územích tvoří bělozářka liliovitá velmi bohaté populace až souvislé porosty, jako je tomu např. na Radotínských skalách. Je pravděpodobné, že se vyskytuje i v jiných částech Prahy, které nejsou územně chráněny.
Bělozářka liliovitá
Rozšíření na území České republiky: Územím České republiky probíhá východní hranice areálu tohoto druhu, je rozšířena pouze v teplých oblastech západních, severozápadních a středních Čech. Vzácně zasahuje ze střední části Čech údolím Vltavy až k obci Solenice v blízkosti Kamýku nad Vltavou, izolovaná lokalita se nachází u obce Brloh na Strakonických vápencích. Na východ zasahuje k Chroustovu u Kouřimi, Úštěku, k Vrbice u Městce Králové a do Žehuně.
Celkový areál rozšíření: Západo-submediteránní druh rozšířený ve velké části Evropy mimo nejsevernějších oblastí, nezasahuje ani do kontinentální východní části. Celkový areál pokračuje mimo Evropu do severní Afriky a Turecka.
Bělozářka liliovitá
Ekologie: Stanovištěm bělozářky liliovité jsou výslunné kamenité a křovinaté stráně, dává přednost kyselým substrátům, roste na půdách výhřevných, neutrálních až slabě kyselých, ale i zásaditých.
Bělozářka liliovitáBělozářka liliovitá
Bělozářka liliovitáBělozářka liliovitá
Ohrožení a ochrana: Bělozářka liliovitá patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněna i zákonem (§3). Na řadě svých lokalit, zejména v teplejších oblastech, dosahuje početných populací a její výskyt proto není bezprostředně ohrožen. V okrajových částech areálu (jako např. v jižních Čechách) jsou populace velmi slabé a bělozářka liliovitá je zde velmi vzácným druhem. Četné lokality se nacházejí v chráněných územích, a neměly by proto být bezprostředně ohroženy. Řada těchto lokalit se navíc nachází na extrémních stanovištích (vystupující skály, skalní terasy a příkré svahy). Určité nebezpečí představují změny stanoviště, jako je zarůstání travinných společenstev hustými křovinatými porosty při ponechání stanoviště přirozené sukcesi. Na svých stanovištích je proto potřeba provádět pravidelnou údržbu odstraňováním keřů. Dalším možným ohrožením je přímá destrukce stanoviště, jako je lomová nebo stavební činnost.
Ohrožení na území Prahy: Bělozářka liliovitá je na území Prahy vzácným prvkem západoevropské květeny. Ve svém šíření v postglaciální nejpříznivější době dospěla až k Vltavě, kde se ve svém šíření na východ zastavila, protože se pro ni nejpříznivější klima zhoršilo, na Moravu se tehdy již nedostala. Na území Prahy je bělozářka liliovitá ohrožena pokračující výstavbou, mnoho lokalit tak již nepochybně zaniklo rozvojem městských částí. Ohrožení spočívá také v přímé destrukci (lomy atp.). Pro svůj okrasný vzhled a časnou dobu květu by mohla být vyrýpávána skalničkáři, i když žádnou nádheru oproti jiným druhům ze zahradnictví nenadělá. Vážným nebezpečím je sukcese, při které dochází k zarůstání stepních ploch konkurenčně silnějšími druhy, zejména keři.
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Na území Prahy je možné na podobných stanovištích nalézt ještě bělozářku větvitou (Anthericum ramosum). Tento druh je mnohem hojnější, má větvitou lodyhu s větším počtem menších kvítků. Na rozdíl od bělozářky liliovité vyhledává vápnité substráty. Rozšířila se k nám od jihu z Moravy a je méně vázána na určité klima – proto přestoupila Vltavu i na západ. Území Prahy je tak místem, kde se oba dva druhy ve svém areálu setkávají.
Bělozářka liliovitá
Fotografováno ve dnech 9. 6. 2005 (Čimické údolí), 24. 6. 2007 (Podhoří), 30. 5. 2008 (Báň) a 11 .6. 2009 (Prokopské údolí).

Magistrát hl. m. Prahy

Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.