Syn.: Arctium lanuginosum Lam., Arctium dalechampii Rchb., Berardia subacaulis Vill., Onopordon rotundifolium All., Vilaria subacaulis (Vill.) Guétt.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Berardia lanuginosa
Rozšíření: Endemit jihozápadních Alp, vyskytuje se v oblasti jižně od Mont Cenis – francouzské departmenty Isère, Hautes-Alpes, Alpes-de-Haute-Provence, Alpes-Maritimes a italský Piemont.
Ekologie: Roste na kamenitých stráních a v suti, většinou na vápenci, v nadmořské výšce od 1800 do 2800 m. Kvete v červenci až srpnu.
Berardia lanuginosa
Popis: Vytrvalá, 5–15 cm vysoká běloplstnatá bylina s dlouhým oddenkem. Lodyha schází nebo je jen krátká, rýhovaná. Listy jsou řapíkaté nebo přisedlé, vejčité až okrouhlé, celokrajné nebo vroubkované, tuhé, svrchu pavučinatě chlupaté, zespodu běloplstnaté, 5–10 cm dlouhé. Úbory koncové, 5–7 cm široké, zákrovní listeny kopinaté, všechny květy trubkovité, žluté. Plodem je nažka se šroubovitě staženým chmýrem.
Ohrožení a ochrana: Jde o prastarou reliktní rostlinu z alpského vývojového centra, ve Franci je přísně chráněným druhem (Protection nationale française Annexe 1).
Poznámka: Poprvé byla vyobrazena švýcarským botanikem Conradem Gessnerem (1516–1565) již v roce 1563, dnešní platné jméno jí dal až Dominique Villars (1745–1814) v práci Prospectus de l’Histoire des Plantes de Dauphiné z roku 1779 – pojmenoval ji po lékárníkovi a botanikovi Pierreu Bérardovi z Grenoble.
Berardia lanuginosa
Berardia lanuginosa
Fotografovaly Eva Rencová, dne 26. 6. 2009 (Francie, ve vápencovém škrapu v Col de Restefond), a Alena Vydrová, dne 16. 9. 2010 (Francie, Cime de la Bonette).