BERBERIS LUTEA Ruiz et Pav. – dřišťál / dráč

Čeleď: Berberidaceae Juss. – dřišťálovité

Berberis lutea

Rozšíření: Jihoamerický druh, roste v Andách od Kolumbie přes Ekvádor a Peru až do Bolívie.

Ekologie: Charakteristickým prostředím jsou okraje lesíků s dominantními druhy z rodu Polylepis. Lokality leží v nadmořské výšce 1800–3800 m.

Berberis lutea

Popis: Stálezelený netrnitý keř, dorůstá výšky až 3 m; větvičky jsou hustě chlupaté; dřevo je živě žluté. Listy jsou střídavé, přisedlé, obkopinaté, 1–2 cm dlouhé a 0,5–0,9 cm široké, téměř vždy celokrajné, jen ojediněle s 2–4 ostnitými zuby, na rubu sivé, po usušení stejnobarevné. Květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích po 3–6; květní stopky jsou 6–10 mm dlouhé, krátce pýřité; kališní lístky jsou žlutočervené; korunní lístky jsou sytě žluté, 2–3krát delší než kalich; tyčinek je větší počet; čnělka je zřetelná. Plody jsou elipsoidní až téměř kulaté bobule asi 8 mm dlouhé, zelené, později červené až černofialové, obvykle s 2 semeny.

Využití: Plody jsou jedlé. Pevné dřevo se hodí na výrobu nářadí, navíc se z něj v minulosti extrahovalo žluté barvivo.

Poznámka: Z jihoamerických And bylo popsáno několik desítek druhů dřišťálů. Nemálo z nich je velmi proměnlivých, dnes však stále nejsou k dispozici výsledky kritického zhodnocení variability. Platí to i pro druh Berberis lutea, který je v současných pramenech interpretován velmi rozdílně. Je zřejmé, že v dosti rozsáhlém areálu se rostliny od sebe odlišují vzrůstem, přítomností trnů, tvarem listů (celokrajné versus ostnitě zubaté) i uspořádáním květů (jednotlivé versus ve svazečcích). Zde představené rostliny se snad blíží typu, který byl popsán ze středního Peru jako Berberis virgata, který však ne všichni současní badatelé přijímají.

Berberis lutea
Berberis lutea

Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 3. 2014 (Ekvádor, Parque nacional El Cajas).