Syn.: Beta cicla (L.) L., Beta hortensis Mill., Beta vulgaris subsp. cicla (L.) Schübl. et G. Martens, Beta vulgaris var. cicla L., Beta vulgaris group Cicla
Čeleď: Amaranthaceae Juss. – laskavcovité; Chenopodiaceae Vent. – merlíkovité
Beta vulgaris
Rozšíření: Pěstuje se v kultuře od starověku. Nejstarší popsané typy řepy odpovídají nejvíce mangoldu. Pochází zřejmě ze Středozemí, odkud se díky Římanům (podle nich nazýván římské zelí) rozšířil do střední a severní Evropy. Ve středověku se přes Malou Asii dostal až na Dálný východ. Od 17. století je znám v Číně. V Evropě se dnes pěstuje především na Balkáně, dále ve Švýcarsku a dalších západoevropských zemích. V ČR získává znovu na oblibě.
Ekologie: Vyžaduje propustné půdy s vyšším obsahem živin, dostatečnou závlahu, ale nesnáší zamokření. Preferuje slunečná stanoviště, ale snese i polostín. V ČR se mu daří především v teplejších krajích. Může přezimovat i ve vyšších nadmořských výškách, před vymrznutím je třeba ho chránit chvojím nebo fólií.
Beta vulgaris
Popis: Většinou dvouletá rostlina, kořen je kůlový, jen nevýrazně ztlustlý, často větvený. Přízemní listy jsou často hladce kadeřavé, s řapíkem silným, dužnatým., mohou být dlouhé až 50 cm. Tloušťka a zabarvení řapíku se liší podle různých odrůd; listová čepel bývá většinou zelená. Květy v klubíčkách většinou po 2–3 vyrůstají v úžlabí čárkovitých až eliptických listenů; okvětí je zelené, víceméně dužnaté, dosahuje 3–6 mm v průměru, s cípy na konci lžičkovitě až kápovitě ohnutými. Blizny jsou nejčastěji dvě. Plodem je nažka, která spolu se ztvrdlým okvětím tvoří tzv. klubíčko.
Využití: Pěstuje je pro listy užívané jako špenát, za který bývá často zaměňován. Především mladé listy se používají do salátů, odrůdy se ztlustlými řapíky se upravují jako chřest. Listy obsahují vitamíny A, B, E a C, karotén, minerální látky (vápník, železo, sodík, fosfor) a betain. Zadržuje méně dusičnanů, má i nižší obsah kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku, než špenát. Je považován za účinný v prevenci nádorových onemocnění, kornatění cév, posiluje imunitní systém, pročišťuje krev, příznivě působí při chudokrevnosti. Kromě typů listových, s tenčím řapíkem jsou známé i typy řapíkaté se silně ztlustlým řapíkem a typy chřestové, které mají ztlustlý řapík nasládlé chuti. Liší se také barvou, od bílých, žlutých přes zelené až po červené a nafialovělé. U nás nejdostupnější odrůdou je ʻLucculusʼ s širokými listy, tlustými žebry a řapíky o rozměrech 6 × 3 cm. Karmínově červené řapíky má odrůda ʻRhubard Chardʼ. Odrůda ʻVulcanʼ má červené řapíky a sladkou chuť. Barevné odrůdy, např. ʻBright Lightsʼ, se pěstují i jako okrasné rostliny. Dříve se používal jako krmivo pro zvířata nebo jako přísada při přípravě piva. Jako krmivo pro zvířata je zmiňován i v románu George Orwella Farma zvířat.
Beta vulgaris
Beta vulgaris
Beta vulgaris
Beta vulgaris
Beta vulgaris
Fotografováno ve dnech 6. 8. 2006 (Rusko, Suzdal), 16. 2. 2014 (Španělsko, Barcelona), 6. 6. 2014 (Chorvatsko, ostrov Šolta, Stomorska), 22. 3. 2015 (ČR, Vysoký Les), 14. 9. 2015 (Chorvatsko, ostrov Rogač, Nečujam), 20. 10. 2016 (Brno).