Syn.: Betula alba L., Betula verrucosa Ehrhart – bříza bradavičnatá
Čeleď: Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Betula pendula
Rozšíření: Celkový areál druhu v Evropě zasahuje až k polárnímu kruhu na severu, na jihu sahá do Pyrenejí a Apenin, na východ přes celé Rusko (kromě arktických oblastí) až k pobřeží Pacifiku, do Koreje a Japonska. Byl zavlečen i do Severní Ameriky.
Ekologie: Bříza bělokorá je nenáročná dřevina, často pionýrská v narušených územích. Využívá se i k rekultivacím. U nás je rozšířená jak v lesích, tak v parcích a zahradách. Kvete od dubna do května.
Popis: Strom dorůstající až 25 m výšky. Borka je za mlada hladká, žlutavě nebo načervenale hnědá, později šedavě bílá, loupavá, ve stáří v dolní části kmene rozpukaná. Větve nižších řádů často převislé. Čepel listu trojúhelníkovitě vejčitá až kosníkovitá, pilovitá. Samčí jehnědy za květu dlouhé 3–7 cm, samičí 1–2 cm a zpočátku vzpřímené. Plodem jsou nažky.
Využití: Existuje několik kultivarů, které se uplatní v parcích a zahradách. Dřevo se používá v nábytkářství, listy ve farmacii, míza v parfumerii.
Betula pendulaBetula pendula
Betula pendula
Fotografováno ve dnech 2. 2., 21. 4. a 24. 8. 2006 (Praha, Petřín).